Východ Slunce, 2021

Zuzana Růžičková (*1982) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, Ateliér grafika a kresba u prof. Vladimíra Kokolii (2006–2012). Experimentuje s materiály a technikami tisku. Vytváří vlastní technologie tisku (linoryt tištěný z hloubky, pájkoryt, tisk na igelit, snímání zelených řas ze stěn, gázotisk, tisk z voskové matrice na gázu). Pro její tvorbu je charakteristické magické pojetí vnímaného světa, vizuální humor a specifický přístup k tematice, kterou nezapomíná transformovat do bájivé mytologie. Nevyhýbá se ani vážným tématům pramenícím z osobní zkušenosti.

  

Výstava nese název podle posledního neuzavřeného cyklu grafik linorytů s názvem Noční proud. „Lino převážně tisknu technikou hlubotisku. Předlohou pro grafiky mi jsou vlastní kresby na stěnách, které kreslím po nocích. Důležité je pro mne jednoduchost formy, vtip obsahu.“ Na výstavě jsou prezentovány také otisky vzniklé technikou gázotisku.

  

Cykly otisků ze stěn vytváří Zuzana několik let, v ateliéru v polorozpadlém továrním prostoru bývalé Pragovky v Praze Vysočanech. Jde o otisky autorkou pomalovaných nebo pokreslených stěn spolu s nánosy nátěrů a špíny. To vše autorka snímá pomocí gázy a vodou ředitelného lepidla. Téma jednoho z prvních cyklů otisků je Nebe. “Můj ateliér vypadá jako skleník, obrovské okno na jih. Pod oknem se dá po žebříku slézt níže na střechu přístřešku. Z terasy pozoruju oblohu. Pozoruji tvary měnících se oblaků a pak kreslím, co jsem v mracích viděla za tvar, situaci.“

  

Druhý cyklus zachycuje autorkou pěstované rostliny. „Zajímám se o výrobu vůní a vše související s tím, místo malování jsem v ateliéru pěstovala různé druhy rostlin, od okurek, přes tabák, fazole, avokádo, palmy ze semene fíkovníku – semena z cest. Myslela jsem si, že budu vyrábět vůně.“ Během tohoto období Zuzana rozvinula potenciál gázotisku. Do voskové matrice vyrývá motiv, pak vtírá vápno s pigmenty a opět snímá pomocí gázy. Třetí cyklus zachycuje otisky barev minerálních vod. „Na rok jsem se přestěhovala do Mariánských Lázní (2017). Časem jsem si nasbírala a nasušila vodu z minerálních pramenů. Odstín „sušené vody“ je oranžový podle železitého složení místních minerálek.“ Čtvrtý cyklus s názvem Lido se obrací k motivům zobrazujícím člověka, nebo jeho části těla. „ Poprvé jsem viděla skalní kresby, nedaleko Baku, kdysi na tom stejném místě leželo moře a teď stojíme na poušti.“