Vladimír Kokolia / Alena Kotzmannová a Q: / Nika Kupyrova

> VLADIMÍR KOKOLIA / TO NEZBYTNÉ Z KOKOLII
> ALENA KOTZMANNOVÁ / POSLEDNÍ STOPA & Q: / VTEŘINY PŘED…
> NIKA KUPYROVA / NO MORE MR NICE GUY
–––––––––––––––––––––––––––
>> for English scroll down <<

VLADIMÍR KOKOLIA / TO NEZBYTNÉ Z KOKOLII
17. 10. 2018 – 12. 1. 2019
kurátor: Miroslav Ambroz

Co je tím nejnutnějším z Kokolii, co máme mít pro každý případ vždy při sobě – jako příslovečnou krabičku poslední záchrany (KPZ)? Mohla by to být například zkušenost, že obraz není pouhá odvozenina z reality, že po něm máme chtít daleko víc. V Kokoliově malířské teologii obraz bez diváka neexistuje. Kokolia maluje s vědomím vzdálenosti, úhlů, směru pohybu, stráveného času a způsobu vidění, které se divákovi před obrazem přihodí. Instalace ve Fait Gallery odkrývá jádro tohoto Kokoliova know-how.

ALENA KOTZMANNOVÁ / POSLEDNÍ STOPA & Q: / VTEŘINY PŘED…
17. 10. 2018 – 12. 1. 2019
kurátor: Jiří Ptáček

Česká fotografka Alena Kotzmannová (*1974) a Q:, jedna z příležitostných inkarnací vizuálního umělce a hudebníka Igora Korpaczewského (*1959), ve dvojhlasé elegii na příliš lidskou planetu. Jejich paralelní výstavy jsou dvojobrazem blízké apokalypsy, avšak probíhající bez hlučných fanfár, pouze jako pozvolný pád do písku pouště. Kotzmannová melancholicky shromažďuje zbytky lidské civilizace, Q: lamentuje nad její vzpurností zhmotněnou v nereálných vizích případného úniku.

NIKA KUPYROVA / NO MORE MR NICE GUY
17. 10. 2018 – 12. 1. 2019
kurátor: Václav Janoščík

Umělecké projekty Niky Kupyrové postrádají jednotný nebo pevný význam; namísto toho nám otevírají bohatý vesmír materiálů, objektů, odkazů i jazyků.
V rámci této výstavy autorka využívá sérii sci-fi románů Iain M. Bankse odehrávající se vefuturistické civilizaci známé jako The Culture a jeho symbolické či ironické pojmenovávání hvězdných lodí, které sami jsou živými bytostmi. Můžeme sledovat díla a objekty, které využívají své pojmenování jako proces utváření, kontroly i manipulace významu a smyslu. Autorka nás vtahuje do napětí mezi srozumitelným a nejasným, objektem a afektem, lidským a mimozemským, mezi znaky a povrchy, pravdou a fikcemi, přítomností a budoucností.
Přesně taková je role estetiky od Immanuela Kanta až po Iaina M. Bankse. Musíme neustále měnit a nacházet nové formy a jazyky, které nám umožní vidět více, než jen ony dichotomie; hlouběji pod povrch pojmů a představ můžeme objevit afekty a detaily – a snad také krásu.

–––––––––––––––––––––––––
en

VLADIMÍR KOKOLIA / THE ESSENTIAL KOKOLIA
17. 10. 2018 – 12. 1. 2019
curator: Miroslav Ambroz

What is the most necessary thing from Kokolia, what should one carry with them at all times, like an emergency box? It could be, for example, the experience that a picture is not simply a derivate of reality, that we should expect from it much more. In Kokolia’s artistic theology, a picture doesn’t exist without a viewer. Kokolia paints with the awareness of the distance, angles, direction of motion, spent time and manner of seeing which happen to the viewer in front of a picture. The installation in the Fait Gallery reveals the core of this know-how.

ALENA KOTZMANNOVÁ / THE LAST FOOTPRINT & Q: / SECONDS BEFORE…
17. 10. 2018 – 12. 1. 2019
curator: Jiří Ptáček

Czech photographer Alena Kotzmannová (*1974) and Q:, one of the occasional incarnations of visual artist and musician Igor Korpaczewski (*1959), in an elegy for two voices on the subject of a far too human planet. Their parallel exhibitions create a double image of an impending apocalypse, yet happening without sound and fury, as a gradual fall into the desert sand. While Kotzmannová melancholically picks up the remains of the human civilisation, Q: laments its defiance, materialised in unreal visions of a possible escape.

NIKA KUPYROVA / NO MORE MR NICE GUY
17. 10. 2018 – 12. 1. 2019
curator: Václav Janoščík

Art projects by Nika Kupyrova don’t have a unifying or stable meaning; instead, they open before us an opulent universe of materials, objects, references and languages.
At the current exhibition the artist makes use of a series of sci-fi novels by Iain M. Banks taking place in a futuristic civilisation known as The Culture, and of his symbolic or ironic names of starships that are in fact living creatures. We can observe works and objects that use their names as a process of creation, control and manipulation of meaning and sense. The artist draws us into suspense between the comprehensible and the unclear, an object and an artefact, the human and the extraterrestrial, between signs and surfaces, truth and fiction, the present and the future.
Such is the role of aesthetics, from Immanuel Kant to Iain M. Banks. We must constantly change and find new forms and languages enabling us to see more than just these dichotomies; we might discover affects and details deeper under the surface of phrases and ideas – and possibly also beauty.