Pavel Hayek Přemysl Procházka

2. 2. 2019 

17:00 - 20:00

Vernisáže

Galerie města Blanska

Dvorská 2, 678 01 Blansko

st 10–12 h, 13–19:30 h
čt–pá 10–12 h, 13–17 h
so 14–19 h
+420 778 407 601 galerie@kulturablansko.cz https://galerie.blansko.cz/

hayek_prochazka_galerieblansko_verni

Srdečně zveme na zahájení výstavy maleb Pavla Hayeka a Přemysla Procházky.

Hayekovy fotogramy, obrazy a grafiky jsou i přes svou zdánlivě abstraktní povahu nositely konkrétních poselství. Jejich obsahem je autorovo pozorování detailních vzorů každodennosti. Může to být pohled do koruny stromů, prosvícená kompozice bodláčí, nebo stuktura textílie připomínající nám babiččin sváteční ubrus. Stávají se spouštěčem imaginace, v níž obrazy celkových scén povstávají z nepatrných detailů. Ovšem i navzdory těmto poetickým vychodiskům je Pavel Hayek ve svém malířském přesvědčení především minimalistou, který skutečnost redukuje v ploše obrazu na jednoduché vzory a strutkury bez přítomnosti jakékoliv narace. Ta je nahrazena schopností dívat se, nechat se unášet pulsujícími kontrasty černé a bílé, pozitivu a negativu. Výstava je mini retrospektivou autora, na níž se představí jeho stěžejní autorské cykly od 90. let do současnosti. 

k. Jana Písaříková

Sdílnost obrazů Přemysla Procházky popírá častou tezi o nesrozumitelnosti současného umění. Se svými diváky komunikují lehce, aniž by přitom přišly o svou intelektuálně nosnou pointu. Postupy své práce ztotožňuje s metodou materiálové přesnosti. Jestliže maluji betonovou zeď, použiji k tomu beton, vypořádávám li se s malbou domu, bude to cihlový pigment, zmiňuje se ve svém textu k výstavě v Hunt Kastner Gallery v Praze. Potíže nastávají s oblohou. Jeho snaha přiblížit se zcela k realitě je tak spíše v kontextu utopické hry spočívající v pokoušení hranic samotného média obrazu. Do českého prostředí tento autor vnáší něco, co bychom mohli přiblížit k pojmu expanded painting a naplňuje ho často velmi převapujícím obsahem. Procházkovy obrazy se pohybují v rozšířeném poli významů a materiálových řešení, vstupují do prostoru, kladou si paradoxní ovšem zásadní otázku po tom, co je uvnitř obrazu a zůstává neviditelné, nebo vytváří nový druh narace tím, že relativizují vztah mezi přední a zadní stranou plátna. Proces tvorby obrazu je přitom často stejně stěžejní jako jeho finální výsledek.

k. Jana Písaříková, Ivana Hrončeková