Co nás nutí neustále promýšlet práci a její hodnotu? Skutečně je práce cestou k naplnění sebe sama? Může být možností, jak se přiblížit k věčnosti? Podobné otázky otevírá výstava sochaře Martina Piačeka.

 

Výstava Zásoby přítomnosti je koncipována jako mřížka, do které jsou usazeny stopy jeho pracovního procesu: opracované sochařské objekty, materiálové polotovary i pracovní odpad. Z fyzicky a časově náročně opracovaného kamene vystupují citace popkultury, historismů nebo pozdní moderny. Jakoby nahodile, ale symbioticky se zde propojují vizuálně povědomé motivy, jež nás upomínají na naši vlastní kulturní paměť. V polotovarech a pracovním odpadu najdeme odkazy na nový materialismus v jeho zrovnoprávňování člověka a hmoty coby plnohodnotné aktérce tvůrčího procesu.

 

Práce zde není jasnou a konzistentní hodnotou, ale proměnlivou veličinou, kolem níž krouží naše úvahy o vlastní smysluplnosti a hodnotě. Proměnlivé jsou stejně tak i konotace, které si spojujeme s prací uměleckou, manuální nebo rukodělnou, s kolektivní praxí nebo individuálním výkonem. Ze všech specifických subkategorií pak vyvstává společná snaha pochopit sebe sama ve vztahu k práci