Jan Filip: “Manifest”

Společný projekt Jana Martince a Filipa Dvořáka pojmenovaný Manifest nenavrhuje žádné nové postupy, naopak se značnou dávkou ironie deklaruje to, co sami autoři v současném umění vnímají jako všudypřítomné, vyčerpané a vytěžené. Teatrální prohlášení na krátkém videu z úst plavovlasého mladíka, kterého si divák okamžitě spojí s konstruovanou identitou Jana Filipa v názvu výstavy, nejen záměrně potlačuje autorství, ale navozuje především pocit absurdity a únavy z perspektiv, které nabízí petrifikované konceptuální formy.
?Manifest Jana Filipa se obrací ke komukoli, jeho autorem může být kdokoli, to, co je zde řečeno, si může myslet kdokoli, umělecké dílo může vytvořit kdokoli. Instalace „děl“ je hříčka, ale současně tautologicky dokládá, že cokoli zde bude vystaveno, bude umění. Jan a Filip provokují tím, že poukazují na vyprázdněnost pouček předhazovaných teorií, na paušálnost konceptuálních strategií a jejich odcizující estetiky, ale především tím, že zde využitou konceptuální modalitu staví do absurdní role. Zdá se, že z žánru manifestu autoři těžili především využitím naléhavé rétoriky, která může snadno sklouznout až k dogmatičnosti. Autoreferenční východisko programů, kdy autoři exponují vlastní vize, zde plně supluje snaha vzbudit v publiku sebereflexi.
?Umění bez díla? Díla bez autora? Jedno století s Duchampem je za námi. Absence produkce díla a zpochybnění autorství dostaly v posledních dvou dekádách pořádně zabrat. Výstava Jana Martince a Filipa Dvořáka ukazuje, jak si nastupující generace všímá rutiny a stereotypnosti těchto konceptů v neokonceptuálním umění. Tento spíše antimanifest bez jakkoli formulovaného vlastního programu nám odkrývá skepsi, kterou autoři sdílejí – nejen vůči potřebě trendů a programů. Zdá se, že tato reflexe militantní logiky manifestů nepoukazuje pouze k iluzornosti minulých bitev o pravdivost a podobu umění či k tomu, že každé vítězství je pouhé provizorium, ale že jde dokonce dál – dotýká se i toho, že jakékoli radikální vymezení v rámci vývojové dynamiky bude vždy poněkud omezené a svazující.  
?
Mariana Serranová