Život kolem nás

Jan Šafránek (*1948 Hradec Králové) je výtvarník s nezaměnitelným rukopisem, známý českému publiku především svými figurálními malbami. Původně autodidakt začínal jako malíř reklamních panelů pro filmový podnik v Hradci Králové. V roce 1974 přesídlil do Prahy, kde se pohyboval v okruhu undergroundu a mezi členy Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. Po podpisu Charty 77 byl kvůli nátlaku StB nucen v roce 1979 emigrovat do Vídně, kde studoval malbu a kresbu v ateliéru prof. Carla Ungera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Pár let poté se usadil v australském Sydney. Podnikal cesty po Spojených státech amerických, Mexiku, Jižní Americe, Tichomoří. Od roku 1990 střídavě žije a tvoří ve Vídni a v Praze. Jeho poslední výstava s názvem Na cestě se konala v roce 2013 v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem.

Výstava Život kolem nás představuje Šafránkovy olejomalby a práce na papíře z let 2003–2014. Hlavním tématem je lidská figura, svět lidí. Běžný městský ruch, hemžení lidu na ulicích, všední práce a situace, které zobrazují prodavače odevzdaně nabízející zboží, pouliční umělce při svých exhibicích, spící recepční či bruslaře užívající si volné chvíle na pláních ledu. Muži, děti, krásky, stařeny, tlusťoši. Jakoby byli se svými životy stavěni do protikladu velkých příběhů dnešních hrdinů.

Narativnost obrazů a zachycení postav ustrnulých v akci vybízí k srovnání s reportážní fotografií, s dokumentárním popisem skutečnosti. U Šafránka se přitom jedná o zevšeobecnění určitého odpozorovaného jevu. Nezobrazuje konkrétní postavy, ale lidské charaktery, které skrze různé formy grimas, gest a oděvu neustále cizeluje. Z výrazů figur probleskují stereotypy životních postojů, jež se občas blíží díky spojení různých tradic a exotických prvků až k jakési metafoře globální společnosti.

K popření představy o realistickém popisu přispívá občasné zasazení figur do abstraktních prostorů nebo rozbití obrazové plochy plátna znásobením scén či přidáním určitého symbolického prvku. Oblíbený autorův motiv „obraz v obraze“, jenž se může nesčetněkrát násobit, odkazuje k renesanční představě obrazu jako „okna do světa“ a je mj. hrou se znázorňováním skutečnosti.

Autor zachycuje veřejný život společnosti již od poloviny šedesátých let. Tehdy to byly výjevy řečníků na stranických schůzích, vyslýchajících příslušníků Státní bezpečnosti, líbajících se delegací, které v sobě obsahovaly velkou dávku sarkasmu. Sžíravá kritika změnou politických a společenských okolností zmizela. Jan Šafránek je především pozorovatel. Je jedním z čumilů, kterého fascinuje lidský život a svět, jehož je součástí. Poskytuje svědectví o dnešní době, pro někoho možná odpudivé, nikoli však moralizující.

Marianna Placáková