Zdenek Rykr a továrna na čokoládu Vojtěcha Lahody [online]
Maska: Špatné svědomí Zdenka Rykra aneb Tak jsem chtěl jíti původně za uzenáče, nebo za starou Prahu, ale když von mě nechtěl žádnej vyudit ani půjčit balkon. (1928)
Před 125 lety 26. října se narodil Zdenek Rykr, malíř mnoha stylů, „filosof a pracovník v reklamě, který patřil mezi ty všeumělce, kteří všechno umějí, čeho se dotknou“. Až na výjimky si úvody k výstavám psal sám, „a sice tak dobře, že žádný prostředník by mu nemohl lépe posloužiti“.
Výstavy prý bývaly ještě zajímavější. Rykr neustále hledal formu a styl svého výtvarného vyjadřování a svými experimenty předběhl dobu. Tak třeba „z papíru, dřevíček, hadříků a mnoha jiných ingrediencí vytvořil (…) barevnou féerii, která má svůj rytmus obsahový i formální a která zachycuje dojem a okouzlení, jemuž podléháme třeba v Loretě nebo na Karlově. Jeho práce šíří kolem sebe podobnou atmosféru jako třeba revue Voskovce a Wericha, kde se bavíte nejen tím, co se předkládá, ale i pomyšlením na to, jak málo se asi autoři nudili, když komponovali“. (Použité citace jsou z roku 1936 z únorového vydání Evy, Časopisu vzdělané ženy.)
Žel během nacistické okupace 15. ledna ve svých nedožitých čtyřiceti letech Zdenek Rykr dobrovolně opustil svět. Do povědomí širší veřejnosti se dostal díky kunsthistorikům Jindřichu Chalupeckému a Vojtěchu Lahodovi. Letos by se Vojtěch Lahoda dožil 70 let. Je nám ctí a potěšením, že v roce dvojího jubilea můžeme oživit retrospektivu Zdenka Rykra doplněnou o komentáře pánů Lahody a Chalupeckého a Rykrova díla, které se na původní výstavu v Národní galerii nevešly. Račte vstoupit na on-line výstavu zde.
Maska: Špatné svědomí Zdenka Rykra aneb Tak jsem chtěl jíti původně za uzenáče, nebo za starou Prahu, ale když von mě nechtěl žádnej vyudit ani půjčit balkon. (1928)
