Zdeněk Daněk – “DNA obrazu”

DNA obrazů. Správně namalovaný obraz chápu jako sestavu unikátních prvků, které by mohly fungovat samy za sebe, protože v každém je obsažen princip celého obrazu, jako DNA.

DNA obrazů. Správně namalovaný obraz chápu jako sestavu unikátních prvků, které by mohly fungovat samy za sebe, protože v každém je obsažen princip celého obrazu, jako DNA. Mohu je tedy různě přeskupit a obrazové informace zůstanou zachovány, jen se změní způsob čtení.

Malba se dá chápat jako virtuální prostor, do něhož lze vstoupit a pohybovat se v něm.

Vybral jsem si realismus, protože zachází s nejbohatší škálou. Je už ale okoukaný a lidé jej konzumují stereotypně. Ukazuji ho proto z jiného úhlu.

Snažím se o komplexní a intenzivní pohled na les, rozebíráním a skládáním se mění kompozice, mění se důraz na komponenty, které získávají další kontexty.

Obrazy zezadu – vrstvy tvořící malbu jsou skládány v opačném pořadí. Umožní divákům pohled zezadu malby, může si “vlézt” přímo do obrazu a zažít netypický dojem prostoru.

Manipulace s obrazy mají zesílit vnímání malby. Chci, aby se divák stal pozornějším a sledoval strukturu obrazu, protože každá boulička může znamenat zamalovaný šťavnatý detail.

Vždy mě zajímalo, zda mají obrazy nějakou vnitřní sílu. Jestli jsou schopné něco vyzařovat. Ve vrstvených obrazech je emocionální scéna umístěna doprostřed a překryta klidnou vrstvou pozadí. Obraz krajiny tak může skrývat třeba smrt nebo soulož.

V otáčených obrazech jde o to narušit vztah mezi divákem a malbou, aby si člověk mohl prohlížet malbu a nerušilo ho to, co je namalováno. Líbí se mi, že na rozdíl od běžné abstraktní malby, má tady každá skvrna své jasné místo a důvod, ale vidíme ho v rozdílném kontextu.

Stále přemýšlím o smysluplnosti a důvodech pro malbu. Na jednu stranu jsem k ní skeptický, na druhou zatím nacházím důvody, které mě přesvědčí, že má smysl konkrétní obraz namalovat. Každý takový obraz může být poslední.

Pracuju s vrstvou, přemalbou, opravou, chybou, metodou, postupem, důkladnou až nadbytečnou prací, která musí být odvedena, i když není patrná.

Líbí se mi metoda vrstvení, ochota jít proti sobě a klidně „zahodit” svoji předešlou práci.

Přemalováváním se obraz zlepšuje. Nabírá hloubku.

Dnes si lidé často myslí, že stačí okopírovat fotografii a je to realistický obraz. Chybí tam základní uchopení problému, ale při povrchním pohledu to vypadá v pořádku. Já naopak věnuji hodně energie stavbě a metodě a ty, jsou-li v pořádku, pak obraz ani nemusí být vidět.

Realista, ať má sebelepší odstup, vždy se alespoň kouskem musí držet popisnosti. Některé aspekty malby, některé efekty, vyzní lépe bez ní. Abstrakce je realistický obraz z jiného pohledu.

Podstatné není jak obraz vypadá, ale že to jde takhle malovat.

Z poznámek Zdeňka Daňka sestavil Radek Wohlmuth