Zdena Strobachová

Původně designérka a sklářská výtvarnice Zdena Strobachová ztělesňuje hned několik rolí: ženy umělkyně a zároveň ženy slavného muže, ženy matky i pečovatelky a v posledku ženy „umělkyně-poustevnice“. Vždy se vším všudy. V jejím životě jako by se doslovně manifestovala slova biblického Kazatele: Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. Nebyl jí dán dlouhý čas, naplno malovala pouhých dvacet let, dokud tvorbu a život nezastavila nemoc a smrt. Svůj čas ale naplnila.

Na začátku úspěšná sklářka, která se podílela na legendární československé expozici Expo 58 v Bruselu a získala zde Zlatou medaili. Po svatbě s Václavem Ciglerem v roce 1960 a narození dětí vede svému muži, již tehdy úspěšnému skláři, „agendu“ a stará se o rodinu a odcházejícího Josefa Kaplického. Svoji tvorbu odkládá, občas vytvoří model pro přehlídku manželových šperků. Vše má ale svůj čas. Je rok 1985, děti mají vlastní rodiny, přichází zlom. Zdena se odstěhuje na chalupu na venkov, gejzír nastřádané tvůrčí energie vytryskne. Následuje dvacet let na chalupě v osamění, kdy s veškerou vášní skládá své účty životu a umění. Člověk, zvíře, hmyz, rostliny, jejich květy, plody, celý svět, ten ze zahrady, z okolní přírody kolem Blatné i svět magického vlnění televizní obrazovky, která představovala po dlouhou dobu téměř výhradního společníka venkovských večerů, se promítl do velkorysých maleb o rozměrech daných stranou stopadesáticentimetrových rolí papíru gramáže „školní čtvrtky“, ze kterých odvíjela svůj malířský čas. Obrazy zprvu podepisovala SIDONIE (latinsky Zdena) nebo zkráceně S.

Kurátorka: Lucie B. Šiklová