Zbyněk Sekal 95

Zbyněk Sekal 95 / Kurátorka: Vladimíra Brucháčková Závodná / Galerie Závodný / Mikulov / 23. 08. – 06.10.2018/

Zbyněk Sekal patřil k výjimečným autorským individualitám, které se pohybovaly na scéně českého a rakouského výtvarného umění ve druhé polovině 20. století. K jeho nedožitým pětadevadesátým narozeninám a dvacet let po jeho úmrtí připravila mikulovská Galerie Závodný výstavu, jenž si klade za cíl umožnit kontakt s ucelenou, velmi kompaktní a existencionálně laděnou tvorbou tohoto svébytného, přemýšlivého a duchovně orientovaného autora.

Reliéfy a objekty Zbyňka Sekala vznikaly v tichu a absolutním soustředění. Ticho a pozorné vnímání jednotlivostí vyžadují i od návštěvníků výstavy. Jen tak je možné přiblížit se jejich téměř spirituální, souběžně však velmi racionální a promyšlené podstatě. „Díla Zbyňka Sekala se podobají japonským zenovým zahradám. Klid, soustředěné ticho a možnost kontemplace z nich činí zastavení v čase a prostoru. Možná právě proto měly jeho výstavní aktivity v Japonku tak vřelý ohlas.“ Zamýšlí se Vladimíra Brucháčková Závodná, galeristka a kurátorka výstavy a dodává: „Koncepce výstavy si kladla za cíl vytvořit v moderní budově této galerie výstavu, která by vytvořila čistě Sekalovský prostor a přinesla návštěvníkům jedinečný zážitek ze Zbyňkovy tvorby“.

Materiálem pro reliéfní struktury a schrány jsou použité věci a předměty, které již ztratily svůj původní účel, ale dotek lidské ruky je na nich stále patrný. Zbyněk Sekal je sbíral, obměňoval jejich původní funkci a opětovně použil jako ryze výtvarný materiál. Úzkostlivě střežil jejich půvab a tajemství, některé z nich povýšil na svátosti ukryté v útrobách schrán, věčných strážkyní. Koncepčně precizně rozvržený prostor umožňuje představení celé řady děl a současně jim ponechává autonomii vůči celku. Výstavu podpořilo několik osobních přátel Zbyňka Sekala a díla do ní zapůjčila i paní Christine Sekalová.

Zbyněk Sekal /1923–1998/, malíř, sochař, kreslíř a překladatel, dospíval během 2. světové války. Za svoji činnost v ilegální komunistické skupině mládeže strávil čtyři roky v koncentračních táborech v Terezíně a Mauthausenu /1941–45/. Po studiích na UMPRUM v Praze navštívil Paříž. Zde se setkal s tvorbou J. Dubuffeta, která ho velmi oslovila. Toto první tvůrčí období vykazuje usilovné hledání vlastní cesty, v kresbách je možno spatřovat postupnou inspiraci kubismem a surrealismem. V roce 1953 přesídlil do Bratislavy a věnoval se překladatelské činnosti. V šedesátých letech cestoval a zúčastnil se např. keramického semináře v Gmundenu a sochařského symposia v St. Margarethenu /Rakousko/.  Od roku 1970 žil ve Vídni, kde jeho tvorba prošla dalším pozoruhodným vývojem.