Zbyněk Sedlecký – Konec sezóny

Zbyněk Sedlecký (nar. 1976 v Ostravě), patří do silné malířské generace nastupující na českou uměleckou scénu na přelomu tisíciletí. V l. 1995-1998 studoval na brněnské FaVU (prof. Jiří Načeradský) a v l. 1998-2002 na pražské AVU (prof. Jiří Sopko). V roce 2000 pobýval studijně na Staatliche Akademie der Bildenden Künste ve Stuttgartu a v r. 2003 na Koninklijke Academie voor Schone Kunsten v Antwerpách. Do kontextu současného umění zařadily Sedleckého například projekty Artnow.cz (2003, Výstavní síň Mánes, Praha), Resetting. Jiné cesty k věcnosti (2007-08, GHMP, Praha), účast na dlouhodobé expozice Po sametu (2009-13, GHMP, Praha), účast na Liverpool biennial (2010) či na projektu Česko! Ein Tanz (2011, HangART, Salzburg). Naposledy vystavoval v bratislavské Galerii Krokus (2014), v pražské Galerii Vyšehrad (výstava Židle, stojan a model v bílé košili… 2015) a pražském Topičově salonu (Tady a později; 2015). Autor ve své aktuální malířské tvorbě tematizuje komprimovaný vztah místa a času k povaze, možnostem a kapacitě lidské paměti, která je schopna rekonstruovat minulost jen do určité míry.

Obrazy Zbyňka Sedleckého, které jsou prezentovány na výstavě Konec sezóny, jako by vykazovaly principy zpomaleného pohybu, připomínají cézannovské posuny kontur, nebo chvění snímající kamery. Toto „chvění“ promlouvá o nejistém stanovišti pozorovatele, o jeho úzkostném stavu plynoucím z nemožnosti přehlédnout situaci jako jeden jediný celek a získat tak nad ním alespoň dočasnou kontrolu. Obraz se mění každou postřehnutelnou chvíli. Nelze ho zastavit. Tato zkušenost probouzí v pozorovateli určitý prožitek melancholie. Člověk zároveň je i není plným účastníkem tohoto dění, provozu, jež ho jako jedince používá, začleňuje, zařazuje i přesahuje. Provoz a dění tu budou s ním i bez něj. Opakování, které nemá začátek ani konec. Vstupem do- i výstupem ze situace zůstává věčný a věčně se opakující pohyb. Hledáček vidí vždy jen výřez, obrazový formát, který je tak Sedleckým na pozadí konkrétního místa – pražského holešovického Výstaviště, nově reflektován. V době „sběru“ situací tu „končila sezóna“ a nastával podzim. Nyní ty samé situace přeložené do jazyka obrazu autor předkládá, paradoxně, na začátku výstavní broumovské sezóny. Není konec jako konec. Princip vnímání času je relativní, záleží na spoustě okolností. Hlubinná dimenze času je tu konfrontována s osudy anonymních jedinců, kteří se přemisťují, migrují, pracují nebo spočívají v oddechu a odpočinku na místě. Proměna světla odměřuje cyklický čas. Všem stejně a každému jinak. 

Kurátor: Petr Vaňous