Záznamy pohybu (kresby, digitální fotografie)

Je to tedy opět vztah mezi řádem a ne-řádem, mezi objektivním a subjektivním, který zde výtvarník demonstruje — a zároveň implikuje představu skrytého řádu, řádu pod povrchem zdánlivě náhodným a chaotickým, řádu, který pouze někdy, v ně­kterém okamžiku, je zcela zřejmý. Toto vědomí „řádu v pozadí", skrytého řádu, je tím, co bezprostředně spo­juje Maurovy rastrové obrazy s jeho stínovými obrazy a kresbami, jimž je věnována brněnská výstava, i s men­šími kresebnými cykly, které — stejně jako „stínovky" — vizualizují některé elementární přírodní procesy. „Stínovky", jak jim autor říká, vznikaly v minulých dvou letech — je to rozsáhlý soubor obrazů a kreseb jednot­ného formátu 122 x 122 centimetrů; všechny jsou realizovány tak, že na desce, zafixované na zvoleném místě, autor rytím do měkké vrstvy nanesené bílé barvy nebo kresbou perem zaznamenává v určitých časových in­tervalech posouvání a proměny obrysu stínu. Jeho „předlohy" jsou ty nejjednodušší – část kmene stromu nebo jeho větev, obrys koruny, „světýlka" vznikající v husté struktuře listů stromu nebo travin, obrysy skály nebo balvanu, detail obrysu stohu s trčícími stébly slámy. Důležitý není výchozí tvar, jeho vizuální atraktiv­nost, ale proměny, které v průběhu času nastávají. Stín se mění neustále a umělec si musí zvolit pravidlo, které mu dovoluje tyto proměny vizualizovat. Je to určitý ča­sový interval (třeba dvě minuty), někdy také počet sekvencí, které chce zaznamenat. V průběhu práce se ukázalo, že k ní nelze přistupovat s apriorními předsta­vami o výsledku. Velmi brzy se autor vzdal „hledání" určitého obrysu, určitého tvaru — naopak, naprosté podřízení se přírodnímu prostředí, nemotivovanost vol­by určitého detailu (velmi blízká cageovskému principu neurčenosti) se ukázala nosná. Žádný detail není v přírodě dominantní, všechny mohou být pouze doku­mentem určitého přírodního fenoménu; mnohem více než ryze gnoseologický má současná Maurova tvorba ontologický charakter — je artikulací bytí člověka jako součásti přírody, jeho zařazení se do rytmu přírodních procesů a dějů (nebo alespoň pokusem o to)…

Jiří Valoch, v katalogu výstavy Milan Maur: Obrazy, kresby,
Galerie mladých, Brno, 1985