Zař jasně, Rudá hvězdo

Květen 2021

Skupina vědců publikuje studii, ve které tvrdí, že některé fotografie Marsu pořízené roverem agentury NASA Curiosity jsou důkazem existence organismů podobných houbám a lišejníkům na planetě. Reakce vědecké komunity je skeptická a požaduje, aby tisk tuto „novinu“ nešířil, jelikož studie vyšla v nepříliš důvěryhodném vědeckém časopise a akademická reputace některých autorů je přinejmenším podezřelá. Snímky přesto kolují po sociálních sítích a najednou je velmi těžké na nich za každým více či méně „organicky“ tvarovaným kamenem nevidět marsovskou houbovitou biotu. Některé z fotografií dokonce zachycují tyto struktury ve stopě, kterou za sebou rover pohybující se marsovským prachem zanechal, což je prý důkazem vysoké rychlosti, kterou vývoj těchto údajně organických forem probíhá.

Listopad 2019

William Romoser, entomolog na Univerzitě v Ohiu, na základě své analýzy snímků pořízených přistávacími moduly Viking a Phoenix a roverů Pathfinder a Curiosity tvrdí, že se na Marsu vyskytují živočichové podobající se hmyzu. Na snímcích identifikuje struktury připomínající křídla, složené oči a tenké nohy vážek. Jeho spekulativní poznatky formují naše představy o mimozemských biotách skrývajících se před našima očima, vykukujících zpoza kamenů na robotické vetřelce z jiného světa a hrající schizofrenickou hru na „chyť mě, když to dokážeš“ se svými lidskými pozorovateli na druhém konci.

Červenec 1976

Orbitální část sondy Viking 1 provádí rutinní přelet nad oblastí Cydonia – místem, které kdysi údajně bylo pobřežní zónou starodávného marsovského oceánu. Překvapením bylo, když snímky pořízené při přeletu zachytily v údolí útvar připomínající lidskou tvář, podobající se sfinze nebo podobnému sochařskému dílu vytvořenému neznámou civilizací. Jev byl odsuzován jako optický klam navzdory skutečnosti, že tvář byla sondou vyfotografována nejméně při dvou na sobě nezávislých příležitostech. Dnes již díky velkému množství dalších sond, které na oblast v následujících dekádách zaměřily své objektivy, s jistotou víme, že „tvář na Marsu“ je pouhou apofenií – iluzí související se spatřováním povědomých vzorců v náhodných datech.

Únor 1908

V Petrohradě vychází kniha Rudá hvězda Alexandra Bogdanova. Jde o příběh komunistické společnosti na Marsu, která stojí před rozhodnutím, zda v rámci kolonizace zavede komunismus na modré planetě, která je zpustošená válkami národů, utlačováním sociálně znevýhodněných a industriálním kapitalismem. Román je příkladem „komparativní planetologie“ – analýzy geologických, biochemických a klimatických vlastností různých vesmírných těles, která je zaměřená na osvětlení vývoje jejich společenských uspořádání. Klíčová role odlišně probíhající evoluce v marsovské společnosti je pak přisuzována menší velikosti planety, její kompaktní pevnině a nepřetržitému vývoji velkoformátových infrastrukturálních projektů: slavných marsovských kanálů, které poprvé v devadesátých letech 19. století pozoroval Giovanni Schiaparelli a popularizoval Percival Lowell jako důkaz o existenci civilizace přeživší na vyprahlé planetě uměle navozenou proměnou životního prostředí.

Epilog

Ve své knize Placing Outer Space (2017) se antropoložka Lisa Messeri věnuje Marsu jako objektu lidské „místotvorné“ aktivity, která abstraktní a vzdálenou planetu transformuje v povědomé místo obydlené kulturními významy. Tato aktivita se v posledním století viditelně proměnila. To, co začalo grandiózními narativy o inteligentních bytostech, skončilo letmým zkoumáním tamějších bezobratlých živočichů. Marťany tak nakonec s největší pravděpodobností budou pouhé organismy typu extremofilních bakterií. Potřebujeme tedy méně kulturních projekcí Země na Marsu, a více těch, které rudou planetu přenesou na tu naši. Rudá záře marsovského komunismu přináší svědectví o stávání se Marťanem, které vychází z ne-lidských komunit sestávajících z anorganických i organických entit, nikoli ze společenských, ekonomických či kulturních forem. Z tohoto úhlu pohledu leží budoucnost naší planety mimo lidstvo a stejně jako na rudé planetě je i zde naším úkolem adaptovat se a být trpěliví.

Kurátor: Lukáš Likavčan