ZA PĚT DVANÁCT

Kurátor: MICHAL NOVOTNÝ

Výstava 24 mezinárodních umělců se zabývá tématem
času. Čas zde není chápán jako téma, které by výběr uměleckých pro
výstavu děl nějak zužovalo, ale spíše jako téma, které jej do nekonečna
rozšiřuje.

Spíše než cílenou výpravou je tak jakýmsi
potulováním se na šikmé ploše ciferníku hodin. Nesnaží se utřídit a
předvést jednotlivé přístupy nebo směry vzhledem k tématu, ale spíše
ukázat, že neúprosnost našeho zakotvení v čase lze překročit právě a
jen pomocí odstupu a humoru.

Některá díla se během trvání
výstavy sama mění a možná nás tak i upozorňují na to, že umění je sice
věčné, ale umělecká díla nikoliv. Rodí se, stárnou a umírají stejně
jako my a jakákoliv snaha o jejich uchování v počátečním stavu je
nakonec vždy marná. Ale nepatří přece ke každému krásnému příběhu
nevyhnutelně i jeho konec?

Jiné práce si pohrávají s podstatou
lineárního chápání času od bodu A do bodu B. Je to však čas, který je
podstatou pohybu, nebo pohyb, který je podstatou času? A kdo je tím, kdo
vlastně nakonec pohybuje a tím, kdo zůstává nehnutě stát?

Jiná díla čas kondenzují. Léta umělecké praxe jsou zde zhuštěna do
několika minut jednoho bravurního gesta. Tak jako akrobat nad propastí
nepředvádí léta tréninku, ale právě okamžik, kdy na naučené zapomíná a
spojuje tak vteřinu s věčností v jedno. Není však bravurní právě vždy
jen odvaha?

Další díla čas zpřítomňují, zachycují jej,
svazují. Ukazují nám jeho stopy, sediment. V jednom okamžiku
představují celý proces vzniku. Nebo vlastně opět zániku?

Umění však nakonec nad časem vítězí. Ačkoliv je to možná vítězství
zdánlivé, nemůže o něm být vůbec pochyb. Neklade si totiž nároky na
platnost na základě nějaké nakonec vždy relativní faktičnosti, ale
tomu, co vždy dělalo a dělá umění věčným – jeho poetičnosti. Co je
totiž vlastně nakonec čas?