Wendelien van Oldenborgh: Bete & Deise

Projekce nového autorčina filmu a diskuse s umělkyní.

Ve van Oldenborghově filmu Bete & Deise se dvě ženy setkávají v nedostavěné budově v Riu de Janeiro. Bete Mendes a Deise Tigrona daly – každá svým způsobem – význam ideji hlasu veřejnosti.

Bete Mendes (1949) realizovala od 60. let 20. století vedle svého hereckého angažmá v populárních televizních pořadech rovněž politickou kariéru. Zúčastnila ozbrojeného odporu v rámci studentských odbojových skupin proti diktatuře, v 70. letech byla součástí hnutí za práci a na sklonku této dekády spoluzakládala Stranu práce (Partido dos Trabalhadores). Byla činná v různých veřejných funkcích a zároveň hrála v mnoha telenovelách – známé je především její účinkování v sériích Beto Rockfeller (1967), O Rebu (1974), O Rei do Gado (1996), Caras e Bocas (2009) a mnoha dalších.

Deise Tigrona (1979) je v současnosti jedním z nejvýraznějších hlasů hnutí Funk Carioca. Vyrostla a jako zpěvačka nejprve vystupovala v rámci chudinské čtvrti Cidade de Deus a následně si v roce 2005 díky své hudbě vybudovala velkou mezinárodní popularitu. Veřejný život, který jí přinesla sláva, jí však komplikoval soustředění na rodinu, což v důsledku vedlo k jejímu rozhodnutí ukončit hudební kariéru a najít si práci blíže k domovu. Nedávno začala znovu vystupovat.

Obě ženy spolu hovoří o využití svého hlasu a pozice ve veřejné sféře. Díky tomu se dostávají na povrch protiklady, které každou z nich provázejí. Prostřednictvím střihu, který tvůrčím způsobem propojuje hlasy žen s jejich obrazem, nás van Oldenborgh konfrontuje s úvahami o vztahu mezi kulturní produkcí a politikou i potenciální mocí vznikající tam, kde se veřejné protíná s osobním.

Bete & Deise je závěrečným dílem trilogie zahrnující díla Apres La Reprise, la Prise (2009) a Pertinho de Alphaville (2010). Všechna díla vycházejí z výzkumu zaměřeného na stávající změny pracovních podmínek a posun směrem k „affective labour“ – přičemž se do nich stále více zapojují rovněž prvky performance – i na změny v našem chápání kolektivního hlasu a hlasu veřejnosti i na roli, kterou v tom hraje kulturní produkce.
Prolog k tomuto novému dílu Supposing I love you. And you also love me (Předpokládám, že tě miluji. A ty mne také miluješ) byl představen na 54. Benátském bienále v rámci expozice dánského pavilonu nazvané „Speech Matters“ (a nedávno byl zařazen také součástí samostatné výstavy Wendelien van Oldenborgh v tranzitdisplay) a na jeho vytvoření se podílela iniciativa If I can´t dance.
V rámci výzkumu při přípravě filmu Bete & Deise Wendelien van Oldenborgh ve spolupráci s If I Can’t Dance kurátorsky připravila symposium Cinema – this, Television – that, které se uskutečnilo 29. března 2011 jako součást programu Studium Generale amsterodamské Rietveld Academie.

Wendelien van Oldenborgh, nizozemská umělkyně, žije a pracuje v Rotterdamu. Ve svých filmech se zabývá tématem komunikace a interakce mezi lidmi, často na pozadí unikátních veřejných prostranství. Její práce zkoumá politické, sociální a kulturní vztahy v naší společnosti a způsob, jakým se otevřeně projevují prostřednictvím každodenního společenského styku.
Wendelien van Oldenborgh se v poslední době účastnila např. 29. Bienále Sao Paulo (2010) nebo dánské prezentace na Benátském Bienále (2011).

http://www.wilfriedlentz.com/#/Artists/Wendelien_Oldenborgh_van/
http://www.tranzitdisplay.cz/cs/node/452