Výstava

Kde umělecké dílo končí a začíná? Kde má výstava svůj počátek a konec? Jak ovlivňují institucionální rámce vznik díla a naopak?

Předmětem Výstavy je vztah mezi expozičními atributy a uměleckým dílem.

Proces vystavování předpokládá prezentaci díla publiku, komunikuje je konvencemi zahrnujícími specifické formáty (pozvánka, vernisáž, úvodní text, popisky, katalog, web apod.). Je tento model nedílnou součástí uměleckého díla, či pouhou materializací myšlenky, která je zastupuje? Co divák vidí a čemu věří?

V době, v níž se kreativita stává tendenční nutností, svět umění přirozeně vychází vstříc užitečnosti. Přináší nová pojetí sociálních forem, využívá či parafrázuje byznys strategie. Zde se promítá individuální umělecký kapitál v širších sociálních vztazích, poskytujících společnou půdu při hledání nových způsobů kontextualizace umění.

Díla a jejich dějiště ve Výstavě, jejíž název je zároveň také předmětem, vytváří svět bez hierarchie, ve kterém jsou realita a fikce, imaginace a strategie stále více provázanými faktory. Jejich výběr zde implikuje možnost rozšířit podstatu uměleckého záměru v expozičním kontextu. Jde o vytvoření specifické situace, kdy se dějiště, v němž je dílo představeno, stává paralelním světem jeho podstaty a je stejně tak důležité rovnocenně představit formu jeho prezentace.

Výstava byla navržena v úzké spolupráci s následujícími autory tak, aby si její návštěvník mohl uvědomit jednotlivé události – díky rozpuštění hranic mezi uměleckým dílem a jeho zobrazením (displejem) – a pochopit je jako řetězec příčin a následků, který se odehrává v čase a prostoru.

Výstava má za úkol nikoliv „pouze“ exponovat umělecká díla, ale vystavit výstavu jako umělecké dílo.

Linda Dostálková, březen 2015