Všemi směry / devadesátá léta ze sbírek Galerie Klatovy / Klenová

Galerie Klatovy / Klenová postupně představuje své sbírky, nejdříve umění šedesátých, potom sedmdesátých a osmdesátých a tentokrát devadesátých let. Ze všech těchto období se během doby podařilo doplnit tvorbu řady slavných a významných, ale i méně známých a přitom pro celkový vývoj přínosných autorů. Názorové rozpětí sbírek je značně široké a zaměřuje se na většinu okruhů (figurace, abstrakce, koncept,…), na různé generace od nejstarších po nejmladší, na klasická i nová média (malba, socha, kresba, grafika, objekt, fotografie, video,….). Je v nich zastoupena novější tvorba umělců, kteří začínali již na přelomu padesátých a šedesátých let v rámci progresivních tvůrčích skupin (UB 12, Klub konkretistů,…), ale i těch, kteří po skončení komunistického režimu právě vstupovali na scénu. Jsou tu ti, kteří dokázali i po dlouhých desetiletích neustrnout a zachovat si svěží inspiraci (K. Valter, A. Šimotová, V. Boštík, A. Kučerová, S. Kolíbal, V. Kopecký, O Karlíková, D. Chatrný, M. Grygar, D. Puchnarová,…), ti, kteří nastupovali ještě v nepřívětivé době takzvané normalizace (K. Pauzer, F. Hodonský, P. Oriešek, M. Blabolilová, M. Maur, J. Lindovský, J. Kornatovský, M. Mainer, V. Kokolia, J. Kovanda, V. Stratil, I. Kafka, J. Ambrůz, M. Blažek, M. Kotrba, S. Milkov, J. Róna, P. Nikl, O. Placht, M. Cihlář, M. Polák, L. Jasanský,…), ti kteří opustili Československo a tvořili řadu let v zahraničí (J. Koblasa, F. Kyncl, Č. Janošek, Z. Sekal, J. Hilmar, R. Valenta, P. Hrbek, J. Zeithamml, M. Moucha, J. Sekal, R. Kameš,,….). Do sbírek se samozřejmě vřadila i v devadesátých letech nastupující generace, k níž patří Š. Šimlová, P. Pastrňák, J. Petrbok, P. Hábl, M. Nesázal, M. Othová, T. Vaněk, M. Pěchouček, P. Kopřiva, J. Vičar,… Jsou tu i slovenští umělci jako Z. Majerčák, P. Binder, D. Binderová, R. Sikora, A. Čierny, L. Čarný,… Sbírky se do značné míry rozšířily zásluhou výstav nazvaných „Šedá cihla“ (podle tvaru prvního ještě neoficiálního katalogu ze závěru období „normalizace“) z první poloviny devadesátých let, doprovázených několika katalogy, které napravovaly opomíjení a potlačování tvorby většiny progresivních umělců během komunistického režimu a mapovaly ji podle určitých okruhů. I v dalších obdobích se však kolekce devadesátých let postupně doplňovala.

K výstavě vychází obsáhlý katalog.