Viola Glowacka: Green strawberries. The diamonds cutter mystery…

Polská malířka Viola Głowacka (*1985) se v Čechách prezentuje poprvé a rovnou sólovou výstavou. Nadějný talent popisuje svými slovy kurátorka výstavy Agnieszka Szablewska:

“Green Strawberries“ (Zelené Jahody) odkazuje na Gombrowiczovo pojetí holčičího mládí, nezralost a rychlou pomíjivost. Štíhlou, křehkou dívku v tričku…

Kdo je ten muž, který ji neustále pozoruje, bez zábran, váhání, bez rtů, za zástěnou?
Dívka, žena-dítě, v nosítkách, v telefonní budce, smutná ve vaně, zkoumající svůj odraz v koupelnové dlažbě, nesoucí banán a vejce uvařené naměkko, v zástěře potřísněné červeným vínem. A ona, připomínající “prsatou” Edith Piaf v křesle, její bledý kadeřník jako vystřižený z Čechova; pijící espresso, jako chlap drátující s opičí obratností koleno dřezu, a také ona, která právě dostala suterénní byt.

Je člověk démon, ikonicky se ukazující, bezbarvý, číhající někde přitisknutý ke zdi, ponořený do stínu? Deprivovaný bez boha, ďábel beze světla, přežívající ve tmě. S tmavou pletí v nazelenalé košili, vykukující zlověstně na holčičku s lízátkem, tím sladkým limetkově zbarveným otiskem na jazyku a rtech…
Kroky v centru kompozice – několik z nich vede do zahrady? Fíkové listy představující africký stín, který se inkarnoval ve formě černého člověka.
Postavy v obrazech Violy Głowacké jsou zmrazeny v tajemném klidu, stejně jako aligátoři černí na Floridě v parcích kmene Seminole. Pohyby zvěře se odehrávají pouze pomocí očí. Jsou připraveni čekat a pak rychle stisknout své čelisti.

Akce je jen naznačena v sotva načrtnutých gestech, ne v manickém šílenství projevu. “Loundry“ (Prádlo) zobrazuje sochu – jako rysy portrétované ženy, celým obličejem vyjadřující lhostejnost, únavu, nebo odmítnutí. Její hladký, mladý obličej je nevyzpytatelný, jako krása, vždy nedosažitelná. Princ Myškin, slavný Idiot z románu Dostojevského to věděl velmi dobře, když říkal nejmladší sestře Epančinových:

“Jste velmi krásná, Aglayo Ivanovno, tak krásná, že se na tebe člověk bojí podívat.”
“Je to všechno? Co její charakter?” trvá na svém paní Epančinová.
“Je těžké posoudit, odkud ta krása pochází. Nemám připravený žádný úsudek. Krása je hádanka. “
V pracích Violy Głowacké převládají ponuré, vymyté barvy. Nicméně zřetelný silný prvek je v bohaté paletě barev výše uvedených zelených jahod.
Styl umělkyně je definován prostřednictvím linky, jeho ušlechtilá útržkovitá stezka modeluje formu obrazu. Uspořádání se skládá z několika geometrických zón. Viola skládá asymetrie s rytmem opakujících se témat. Tlumením gest uděluje figurální scéně dojem klidu.

Na jedné straně tvoří obrazy pro rozjímání a nechává diváka odpočívat. Na druhé straně tento “klid” vyvolává úzkost. Autorčin styl je nezaměnitelný. Stezka tahu štětcem je vidět, pozadí je vymyté, vyplývající z řídkého používání temper, malba připomíná grafická díla. Díky této malířské technice je textura hladká a matná současně. Malířka pracuje s poškrábaným silný kartonem a tvoří vzory v barvě na plátně.

Blížící se vernisáž v pražské Galerii Trafačka, která se bude konat v 19.00 dne 26. března 2013, Vám poskytne skvělou příležitost hovořit s autorkou tváří v tvář.

Podle mého názoru, že je umělkyně schopna všeho, co kreativní žena může dělat. Pozorně naslouchat portrétům Egona Schieleho, dychtivě číst brutální každodenní rutinu pláten Wroblewského, vycházející jemné erotiky jako v pracích Nowosielského. V soukromí – okouzlující a krásná.
I když autorčiny literární lásky jsou imponující, čtení Ciorana není nutné, abyste se přišli podívat a ocenit tuto výstavu…