Viktoria D’Agostino & Dominik Málek – Všechno, co je zelené, musí pít vodu

Všechno, co je zelené, musí pít vodu. Neodpovídám však na otázku proč. Všechno, co je zelené, musí růst. Také neznám odpověď. Všechno, co žije, musí zemřít.

I duchové umírají. Čím bychom je tak vyléčili? Uvařit nějaký koláč, možná bylinkový čaj. Jak se starat o malé bohy ve světě, který umírá? Co jim můžeme nabídnout? Jaké ideje a jaké důvody? Umění, láska a pozornost. Bez nich totiž nenalézám důvod žít. A bez nich ani nepřijdu nikdy na otázku proč.

Míchám hlínu s vodou, třeba přidám pár kořenů a listí, pak semínka tvých oblíbených bylin. Některé věci potřebují tmu, aby mohly růst. Pak kousek sušených plodů z loňského roku, žížalu a květy sedmikrásek. Tak a teď něco k pití. Nejdříve dáme do vody pár kamenů, křemeny, ty jsou nejhezčí, pak suché lístečky šalvěje, čerstvou ještě nemáme, kopřivu, pampelišku i s kořeny, to se může, a nakonec povaříme a necháme vychladnout.

Lidé stále potřebují nějaké důvody. Já nežiju ve světě důvodů, ale ve světě emocí. Cítím, že péče je důležitá. A zejména péče o to, co klíčí, co žije a přesto je tak blízko smrti.