Veronika Durová & Tadeáš Kotrba: VĚDĚT ODKUD PŘICHÁZÍŠ

Srdečně zveme všechny přátele a příznivce Studia PRÁM na vernisáž výstavy Veroniky Durové & Tadeáše Kotrby: VĚDĚT ODKUD PŘICHÁZÍŠ.

vernisáž: 13.4.2017 od 19:00 // výstava potrvá do 26.4.2017
kurátor: Richard F. Drury
Po dobu trvání výstavy se těšíme na Vaši návštěvu každé pondělí a čtvrtek 14:00 – 19:00 ve Studiu PRÁM na adrese Čerpadlová 4b, Praha 9 – Vysočany. Pro domluvu osobní prohlídky s autorem nás kontaktujte prostřednictvím emailu nebo telefonu.

—

Výstava „Vědět odkud přicházíš“, představuje díla dvou mladých umělců, kteří se etablují na scéně prostřednictvím své tiše laděné a hluboce přemýšlivé tvorby.

Veronika Durová představuje čerstvý příspěvek k odvěkému příběhu figurálního sochařství. Ve věku konceptualizované odtažitosti a odosobněnosti je její volba naturalistického zobrazení lidského těla paradoxně smělým záměrem. Podstatou jejího díla je řeč lidského těla. Důležitým momentem autorčina plastického projevu je odpojení tělesných částí od celku. Ucho, ruka či noha fakticky fungují jako samostatné entity, čímž upoutávají naši pozornost a kladou otázky zásadně jinak, než kdyby byly jen souvislou částí celistvé lidské postavy. Nevzniká však dojem, že se jedná jen o fragmentované bytosti; kontinuita se udržuje díky naší intuitivní schopnosti „domyslet“ chybějící ústřední část těla pohybující se v neviditelném druhém plánu. Nade vším visí nevyřčená úvaha o přítomnosti a nepřítomnosti, která je historicky tak hluboce zakořeněná ve figurálním sochařství. Je socha něco, co zpřítomňuje ztvárněnou lidskou figuru, zejména v případě konkrétního portrétu, nebo naopak paradoxně jen zdůrazňuje její skutečnou nepřítomnost? Veronika Durová tuto problematiku začleňuje do samotné tkáně svého díla jako zásadní téma k zamyšlení.

Sousloví „na cestě“ je u Tadeáše Kotrby zásadní. Celým jeho dosavadním dílem se totiž prolíná  sebealegorická postava, která putuje, poznává, překonává, odolává, přetrvává, částečně mizí, ale nikdy se zcela neztrácí. V nejosobnější rovině je to Tadeášův konfesní deník sepisovaný zastřenou řečí příběhu člověka ponořeného do civilizačního či přírodního prostředí. V nejobecnější rovině je to uhrančivý výklad o „požehnaném neklidu“ poutníka, který najdeme odnepaměti v náboženských, básnických a výtvarných úvahách nad duchovním, posléze existenciálním smyslem našeho smrtelného života. V první i v druhé rovině se člověk vědomě stává sám sobě cizincem, aby teprve mohl poznat pravou podstatu vlastního bytí a světa kolem sebe. Takový člověk prožívá odcizení vůči vnější podobě světa a naopak touží po tom, co ještě nevidí, po tom, co se mu zatím skrývá. Od křesťanského poutníka Johna Bunyana přes romantického samotáře Caspara Davida Friedricha až po nezastavitelně kráčející figurální „stín“ Alberta Giacomettiho je tato postava výmluvným zosobněním lidského vědomí o „věčné pomíjivosti“ všech věcí. Toto vědomí sledujeme i v obrazech Tadeáše Kotrby. Přináší nám malířské zrcadlení nezastavitelného přílivu a odlivu lidského bytí, promlouvá k nám o vzácné hodnotě našeho chvilkového pobytu na břehu nekonečna.

Společným jmenovatelem tvorby Veroniky Durové a Tadeáše Kotrby jsou úvahy nad lidskou identitou a osobním sebeurčováním. Na vykořeněnost současného bytí reagují symbolickou výzvou po hledání vlastních zdrojů, ať mravních, citových či duševních. Tělo a krajina se tak jeví v jejich díle jako prostor sebereflexe, paměti a vhledu do podstaty lidskosti.

(text: Richard F. Drury)

—

⇾ http://pramstudio.cz/program/veronika-durova-tadeas-kotrba/

⇾ http://tadeaskotrba.com/

⇾ http://www.veronikadurova.com/