Studená válka rozdělila svět na dva znepřátelené tábory. Jejich vzájemný antagonismus mohutně přiživovala propaganda obou politických bloků, ale odlišný projev byl požadován i po uměleckých koncepcích a jejích tvůrcích. V architektuře a jejích dějinách se tak často ocitá v přímé opozici transparentnost pozdního modernismu a těžkopádnost socialistického realismu. Přesto se za touto černobílou teorií odehrávala méně dogmatická realita.

Vendula Hnídková (*1978) absolvovala dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a teorii designu na UMPRUM v Praze (Ph. D.), průběžně studovala na univerzitách ve Vídni a v Helsinkách. V roce 2013 obdržela Prémii Otto Wichterleho. Od roku 2004 působí v Ústavu dějin umění Akademie věd v Praze. Zaměřuje se na architekturu a design 19.–21. století s důrazem na roli tvůrců na pozadí politických dějin, vlivu ideologií na uměleckou tvorbu a problematizování konvenčních narativů dějin umění. Je autorkou výstavy Národní styl. Kultura a politika (2013, NG v Praze) a spoluautorkou stálé expozice Svět mezi Löw-Beer a Tugendhat (2016, Vila Löw-Beer, Brno). Vydala publikace Pavel Janák. Obrys doby (2009) a Národní styl. Kultura a politika (2013). V současné době připravuje monografii Moskva 1937. Architektura a propaganda v západní perspektivě, ve které zkoumá nástup socialistického realismu v SSSR.