Vendula Chalánková – Čekání

Lidská existence je vyplněna čekáním. Čekáme na věci velké a zásadní ale také na každodenní maličkosti. Zkrátka, stále na něco čekáme a nemůže tomu být jinak. Co se však mění je to, jak čekání vnímáme a jak jsme schopni se s ním vypořádat. V dnešní době, kdy je čas považován za nejcennější komoditu, platí čekání za něco nežádoucího, za promarněnou příležitost. Vendula Chalánková toto téma otevírá prostřednictvím série patnácti nových maleb.

Vystavená díla tak na první pohled úplně nevypadají. Až při bližším ohledání zjistíme, že jde skutečně o plátna natažená na rámech, byť poněkud netradičních formátů. Precizně nanesené barevné plochy a gradienty působí dokonale čistě. Autorka tento velice pracný postup využívá pro přenos naléhavě přímočarých, vtipných, osobních a bezprostředně upřímných sdělení. Radek Wohlmut o tom píše jako o “ne-malbě”, tedy přístupu, který v malířském aktu eliminuje expresivitu a může budit dojem digitálního obrazu, či optického vzorce bez známek rukodělnosti. V kontrastu s tím pak stojí silná emoce spojená s obsahem.

Ale zpět k čekání. Jeho reflexe se odvíjí od toho, jakým způsobem a jak přesně odměřujeme čas. A jelikož čas je veličinou výsostně subjektivní a neuchopitelnou, i čekání vnímáme pokaždé jinak a každý po svém. Jak se náš svět zrychluje a osobní čas je stále více strukturovaný, stává se čekání vakuem, které je třeba eliminovat, případně nahradit nějakou produktivní činností. Obrazy Venduly Chalánkové zachycují virtuální moment čekání – ikony načítání webových stránek a obrázků, vyjadřující naši důvěru v pilnou práci stroje, který se nám v příštích momentech chystá předložit výsledek svého snažení. Malby ovšem tento moment znehybnily. Načítání se zaseklo a při jejich sledování se ničeho nedočkáme. Možná však vybízejí ke zpomalení, trpělivosti a nalezení klidu v uspěchané realitě. Čekání může být příležitostí k tomu se zastavit, rozhlédnout se kolem sebe a třeba si všimnout něčeho zajímavého.