Už dlouho mě nic nevyděsilo

Vážení přátelé,

dovolujeme si Vás pozvat na zahájení výstavy naší portfolio autorky Evy Fajčíkové pod názvem "Už dlouho mě nic nevyděsilo" – a to ve čtvrtek 2. 11. v 19 hodin v Knupp Gallery. Výstava potrvá do 21.11.

Eva Fajčíková, absolventka Ateliéru malby IV pražské AVU, se dlouhodobě zabývá převážně figurální a realistickou malbou. Na výstavě Už dlouho mě nic nevyděsilo se její tvorba dostává do spirituální polohy, propojuje výjevy z hororových filmů a náboženských zobrazení s intimitou každodennosti. Prezentuje zde svůj závěrečný diplomový projekt, sestávající z dvou tematických cyklů, a novou tvorbu, jež na ně navazuje. Fajčíková se v těchto dvou kontrastních, avšak úzce propojených sériích vydává na cestu za hledáním strachu. Démonický strach, jak jej popsal religionista Rudolf Otto, stál u zrodu archaických náboženství, avšak v dnešním světě řízeném racionalitou jej můžeme pocítit jen těžko. Ačkoliv by se mohlo zdát, že strach je ze své podstaty něco nežádaného, jsme jím zároveň fascinování a prožitek strachu často vyhledáváme – například sledováním hororových filmů. Ty byly jednou z inspirací pro autorčinu černobílou sérii maloformátových obrazů, jež svými rozměry připomínají polaroidové snímky. Tento formát není nahodilý; odkazuje právě na své zdroje, jež sestávají převážně ze snímků jak filmových – filmy o upírech či staré Disneyovky, tak ze snímků fotografických – černobílých fotografií z války nebo například momentek z náboženských rituálů. Tato série se také odkazuje na komiks Hellsing Kouta Hirana, a to zejména v užití komiksové ilustrativnosti a kompozice, která je podtržena právě monochromatickým zpracováním. Neustálý boj mezi světlem a tmou je podpořen do obrazů vstupujícím dýmem, jež zahaluje části scén a dává tak vyniknout jiným. Barevná série nás naopak svou vizualitou přivádí do běžného života, do prostředí nám důvěrně známého. Stejně jako v předchozí sérii, i zde je kladen velký důraz na oděv, avšak ve výrazně méně opulentním stylu než v případě nazdobených kněží; místo vyšívaných rouch a doplňků ze zlata jsou zobrazené ženské postavy spoře oděny do levného řetězcového oblečení. Fast fashion oděv a konzum, jehož se stal symbolem, se dostává do příkrého protikladu spiritualitě, avšak přibližuje obrazy Fajčíkové do reality dnešního světa. Tento pocit známého a důvěrného se mísí s anonymitou zobrazených ženských postav, jimž – až na jednu výjimku – není vidět do tváře. Jsou stylizované do křečovitých, teatrálních poloh a připomínají tak spíše voskové figuríny či figuríny v obchodních domech. Nejsme si jisti, na co přesně se koukáme, a právě nejasnost ohledně zobrazených výjevů podporuje jejich mystické vyznění a přibližuje je k černobílé sérii.

Těšíme se na Vás!
Knupp Gallery