Urban beeing / Včely ve městech

v rámci vernisáže od 20:00 performance Bioni Samp

Výstava je věnovaná fenoménu městského včelaření a zároveň uměleckým projektům pracujícím se včelami. Včelaření přitahuje pozornost umělců od pradávna: důkazem pravěkosti včelích zobrazení budiž sběrač – sběračka? – medu z Pavoučí jeskyně u španělské Valencie. Jedním z moderních praotců – umělců/včelařů je Mark Thompson, který nechal své tělo pokrýt rojem včel (Imerze, 1973-76) a později vytvořil obytný úl (Live-in Hive, 1976), do něhož bylo možné doslova strčit hlavu a stát se přechodně součástí včelstva. Později své dílo zopakoval v političtějším kontextu, jako metaforu rozdělení Berlína (Rozdělený dům, 1989).

Městské včelaření se před pár lety stalo oblíbenou kratochvílí a dnes můžeme úly spatřit na střechách kulturních institucí, restaurací a nákupních center či v městských parcích a zahradách. Ovšemže není městské včelaření výlučně umělecký fenomén, ačkoliv je s umělci a uměleckými institucemi pozoruhodně často spojené. Jednu věc ale většina včelařů z měst sdílí: touhu včelařit jinak a nikoliv s primárním cílem získat co nejvíc medu (ačkoliv med z pařížské Opéry Garnier se asi prodává dobře). V knize Rok potopy Margaret Atwoodové jsou střešní Zahradníci / včelaři, žijící se včelami v míru a symbióze, těmi, kdo jsou nejlépe připraveni na ekologickou pohromu. Velká část městských včelařů začala včelařit včelám co nejvíc přátelským způsobem a reaguje tím na ohrožení včelstev pesticidy či monokulturní zemědělství. Ve městech se navíc víc než na venkově prosazují různé formy komunitního včelaření a i lidé-nevčelaři mají možnost podpořit včelstva ve své čtvrti například formou „adopce“ včel či úlů.

Včely patří díky specifické organizaci včelího společenství mezi nejoblíbenější hmyz a zároveň jsou opředeny různými pověrami (včela, která vlétne do domu, znamená blížící se návštěvu, pokud tam ale zemře, návštěva ro nebude šťastná; zvyk oznamovat včelám smrt včelaře, neboť jinak by včely uletěly, je popsaný v Babičce Boženy Němcové). Jsou také součástí mnoha pranostik, z nichž zmíníme aktuální listopadové, jednu veršovanou: Když v listopadu hřmívá, úrodný rok nato bývá. A jednu bez rýmu, ale určitě stejně pravdivou: Poletují-li na svatého Ondřeje včely, bude neúrodný rok. A také jeden tip proti zlodějům na Vánoce, vyčtený z internetu a dosud nevyzkoušený: Aby včel neukradli, hospodář tu noc ze Štědrého dne na Boží narození o 12. hodině úplně nahý upřede nit, a když ponejprv na jitřní zazvoní, oběhne nahý třikrát okolo včelína a tu nit o včelín otočí, neohlédaje se. Vkročil-li by zloděj do včelína, spíše nevyjde, až hospodář přijde a ho pustí.

Snad umělce (i ty ostatní) na včelaření přitahuje propojení zemědělské činnosti a řemeslné kutilské práce a potenciálně dalších disciplín (fenologie, meteorologie, chemie…). Ideální včelař je člověk mnoha různých talentů (ostatně stejně jako umělec…?), nejlépe zároveň tak trochu truhlář, ekolog a kuchař. Naše výstava je malým průřezem současných přístupů ke včelaření. Jedná se o díla na pomezí umění a výzkumu (většinou), jejichž autoři jsou (většinou) praktikující včelaři. Na výstavě se představí umělci z celé Evropy, mezi jinými také:

Bioni Samp (GB)
Annemie Maes / Okno (BE)
The Bureau of Melodramatic Research (RO)
Julie Andreyev (CAN)
Jan Karpíšek (CZ)
Eric Tourneret (FR)
Gerda Johanna Cammaer (CAN)

DISKUSE: pátek 21. listopadu od 18 hodin
Doprovodná diskuse bude zaměřená na praktické zkušenosti a motivace městských včelařů, způsob fungování v rámci místních komunit a na různé problémy a specifika včelí pastvy ve velkých městech. Zúčastní se jí včelaři z Prahy a dalších měst (mj. Brusel a Londýn).

Akce probíhá v rámci projektu Alotof – A laboratory on the open fields, podpořeným granty EU Kultura, Ministerstvem kultury a Státním fondem kultury ČR.Ve spolupráci se sdružením Yo-yo