Unikající intimita

Umění je definováno jistým odstupem, který vytváří mezi umělcem a divákem, ať již ve formě rámu, neutrality galerijního prostoru, či svou spletitou historií, bez jejíž znalosti se snadno ztrácíme. Na druhé straně se umělec snaží o zprostředkování určité niternosti, pokouší se sdílet svou perspektivu našeho společného světa. Mluvit tedy o intimitě či odstupu, o blízkosti či distanci v umění vytváří nerozřešitelné napětí. Právě Islandské umění je tradičně vystavěno na tomto napětí. Přehledové studie stejně jako zahraniční výstavy si kladou banální otázku: Co je charakteristické a jedinečné na tvorbě islandských umělců? A poskytují ještě banálnější odpověď: je to distance a niternost, vzdálenost od evropské výtvarné scény je stejně formativní jako intimní sepětí s přírodou. Zdá se, že nikdo nepotřebuje nabourat jednoduchost tohoto výkladového klíče. Tvoří přitažlivou značku i jednoznačné vodítko porozumění.
Současná výstava, vznikající díky dlouhodobé spolupráci českých a islandských studentů výtvarných fakult, se nesnaží, i přes svůj název, ani pokračovat v těchto hranicicíh, ani se je nepokouší demytologizovat, či snad dekonstruovat. Pokud jsou příběhy o islandské distanci a intimitě smysluplné, pak je lze prožít jen skrze další zakouzlení, bez nároků na zobecňující, či estetické soudy. Dalším napětím je samotný průběh příprav této výstavy. Intenzivní kulturní výměna a vymíněná spolupráce představuje útok na svrchovanost umělcovy individuality. Je záměrným řezem intimitou, který ji podává vědomě a bez nadějí na hledání původní (přírodní) autenticity.
Intimita moderního umění tak neztrácí na svůdnosti, avšak ztrácí sebe samu. Jako vždy-již odhalená, interpretovaná, či uvozená historií je součástí veřejného a nikoli soukromého života. Intimita, která nemůže zprostředkovat niternost a sama se stává součástí spektáklu, nemůže být intimitou. Ledaže bychom ji chápali zásadně jinak. Nikoli jako prostor umělcovi a divákovi sdílené introspekce, ale jako čas ve kterém kondenzují širší problémy současnosti. Nejde o angažovanost umění, ani o výslovné dotyky se společenskými a kulturními tématy. Nejde o reflexi, jde o intimitu. Umění je vyymezeno svým ideálem, který si protiřečí. Je třeba vytyčit, zpřístupnit a rozehrát sféru intimity.

Kurátoři: Václav Janoščík, Jakub Hauser, Katarína Chlustiková, Eliška Žáková

PRAHA – Galerie K4 & pojízdní Galerie Ducato
25.10.-20.11.2011
vernisáž 24. října 2011 od 19h

REJKJAVÍK – Galerie Kaffistofa
30.12.-30.1.2011
vernisáž 29. prosince 2011 od 19h