Umění už je nuda

Výstavní projekt s názvem Umění už je nuda představí práci přibližně pětadvaceti současných českých autorů, kteří prošli v průběhu svého akademického vzdělávání na pražské AVU Intermediální školou Milana Knížáka. 

Projekt by mohl volně propojit témata kurátorky Hany Šauerové a Filipa Kazdy realizované nezávisle na sobě ve dvou výstavních projektech – Ostrov Knížák a Setkání ve Stromovce. První z nich byl zaměřen na přiblížení postoje a touhy umělce Milana Knížáka kultivovat život člověka přes jeho návrhy a realizace v oblasti módy, architektury, hudby a designu. Výstava Setkání ve Stromovce měla prostřednictvím dobových děl téměř čtyřiceti autorů přiblížit historii a charakter Intermediálního ateliéru, který Milan Knížák z pozice nově zvoleného rektora založil začátkem roku 1990 a vedl 25 let. Jeho zaměření definoval jako volný pohyb mezi médii a nabízel prostor studentům, kteří nebyli vyhraněni ve volbě výrazových prostředků. Ve své době ateliér představoval první pedagogickou koncepci tohoto typu v Československu a studenti se mohli vyjadřovat vedle klasických výtvarných disciplín jako je tvorba obrazu nebo socha i jinými uměleckými formami jako video, instalace, fotografie, počítač, literatura, architektura, hudba, ale škola umožňovala za určitých okolností používat jakékoliv prostředky, a to i ty, které pocházely z oblastí neuměleckých. Studenti intermediální školy se měli projevovat spíše posedlostí sdělením než posedlostí formou, která byla v případě intermediální školy otevřena hledání. 

Znamená umění učit člověka žít? Ptá se Knížák již v roce 1964 v textu k akční přednášce Proč právě tak? Tato otázka charakterizuje i jeho pedagogický přístup, v němž kladl důraz na proces učení a sepětí umění s životem člověka. Pro Intermediální školu bylo charakteristické zadávání individuálních úkolů, které se podobaly intelektuálním cvičením. Tato zadání připomínala hádanky a burcovala studenty, aby dělali chyby, zkoušeli neznámá řešení. Jejich cílem nebylo ani tak dílo, jako cesta k němu.

Koncepce výstavy Umění už je nuda je zaměřena na současná díla, různost přístupů a témat napříč třemi generacemi bývalých studentů a pedagogů Intermediální školy ve vztahu k dnešku. Na výstavě by se měla objevit díla veřejně uznávaných autorů, umělců nacházejících se na počátku své cesty, ale i těch, kteří vystavují jen sporadicky mimo frekventované galerie nebo vůbec. Někteří absolventi dnes působí i jako pedagogové na vysokých školách a podílí se na formování dalších uměleckých generací. Z dnešního pohledu se volný pohyb mezi médii může jevit banálně.

Intermedialita během posledních dekád doslova prostoupila náš život, těkáme mezi činnostmi, běžně měníme vztahy, pohlaví, zaměstnání, bydliště, záliby, neustále komunikujeme. Také většina umělců mění své výrazové prostředky, čemuž odpovídá i nabídka uměleckých škol, kdy intermediální ateliéry často splývají s ateliéry malířskými či sochařskými. Témata děl jsou často odtržena od reálného života a vnitřního prožívání. Obvykle vycházejí z virtuálního prostoru mediálního fóra a vizuální podoby rychle se střídajících módních trendů. Prezentace a kritika umění se přesouvá do virtuálního prostoru médií a prostoru sociálních sítí, kde jsou díla rychle hodnocena a konzumována společně s dalším množstvím produktů a permanentně se šířících informací. Setkáváme se tak s novou situací téměř neomezených možností a svobody. Hranice mezi jednotlivými médii a obory se rozpouští a mizí různost. Jakou funkci má v dnešním světě umění? Má volný pohyb mezi médii ještě smysl, když zmizely pevné body? Je snaha vrátit umění do běžného života stále aktuální? A pokud ano, jakou formou?