Umění a revoluce: Asijská generace Z

Rok 2020–2021 byl významným rokem v politických dějinách asijsko-pacifického regionu i mimo něj. Občané dvou zemí regionu, konkrétně Thajska a Myanmaru, usilují o občanskou revoluci, zatímco celoasijská online občansko-demokratická aliance s názvem Milk tea Alliance, jako první svého druhu propojuje aktivisty od Hongkongu po Tchaj-wan, od Thajska po Myanmar, aby posílila ducha solidarity a vzájemného podpory v boji proti tyranii.

Hlavní silou těchto demokratických hnutí je generace Z, domorodci digitálních světů, kteří využívají internet a sociální média k snaze o překonání tradiční autoritářské moci Asie. Jejich cílem je vytvořit lepší, svobodnější a rovnoprávnější společnost, v níž bude možné zvolit ve spravedlivých a svobodných volbách vládu, která bude zastupovat všechny menšiny včetně žen, LGBTQ i lidí odlišné barvy pleti, a vytvořit tak lepší budoucnost bez používání fosilních paliv, kdy se globální oteplování zpomalí.

V zemích, jako je Thajsko a Myanmar, kde se autoritářské režimy odvažují použít všechny prostředky k potlačení nesouhlasu počínaje svévolným zatýkáním, mučením a konče vražděním zbraněmi či kulomety, je jediným účinným nástrojem, který občané mají a jsou schopni použít, kreativita a představivost stejně jako duch solidarity a odporu. Předtím než vyšla do ulic, využívala Generace Z tyto nástroje online v podobě komentářů a příspěvků na sociálních sítích, internetových memů a digitálního umění. Výsledkem je zvláštní hybridní směs BLM, hnutí Umbrella, K-Popu, japonského anime, hollywoodských trháků, lokálního kýče a symboliky, která se v tradičních „Fight-Oo“ protestech nikdy nevyskytovala. Odkazy a jazyky jsou pro tuto generaci natolik specifické až mohou být pro cizince nebo starší generace těžko srozumitelné. Proto je pro autority podobně těžké pochopit jejich významy a následně zatknout jejich tvůrce.

Nový způsob protestů měl dopady na mnoha úrovních, z nichž nejvýznamnější je dopad na oblast umění: podnítil diskusi o umění a jeho definici, roli v rámci protestů, roli umělců, uměleckých institucí a velkých událostí (během thajských protestů se například konalo bienále v Bangkoku) i roli uměleckého vzdělávání. A tak se klasická velká témata „umění a politika“ nebo „umění a revoluce“ zkoumala na protestních bojištích mezi miliardami internetových memů a popkultur, což podpořilo nejen základní úroveň lokálního uměleckého vzdělání, ale také celosvětový diskurz aktuální role umění.

A díky vzniku Milk Tea Alliance se objevily dopady i na globální politické scéně. Hnutí, které vzešlo z pouhých internetových memů zesměšňujících čínské důstojníky vnitra, tak přerostlo ve zcela novou oblast spolupráce aktivistů z řad obyvatelů Asie i mimo ně (nedávno se přidali aktivisté z Běloruska nebo Kolumbie). Hnutí nám tak naznačuje, jak se generace Z, Alfa a další generace mohou spojit a vyměnit si navzájem strategie pro úplné odstranění tradičního asijského autoritářství i dalších autoritářských režimů. Vzhledem k těmto globálním dopadům bude nesmírně užitečné analyzovat fenomén aktuálního dění v Thajsku a Myanmaru, a proto zde navrhuji takovou analýzu formou výstavy i přednášek.

Keiko Sei je autorka textů, kurátorka a mediální aktivistka. Před odjezdem do Východní Evropy (1988) v Japonsku vedla nezávislou organizaci zaměřenou na video a video art. Po přesídlení do Východní Evropy (Rumunsko, ČR) se zabývala studiem médií, podporou jejich nezávislosti a spolupracovala s nezávislými mediálními aktivisty, novináři a umělci, kteří se spolupodíleli na změnách ve Východní Evropě. Spolupracovala s Ateliérem nových médií AVU a působila na FaVU. V práci v oblasti médií a mediálního aktivismu pokračovala v období po rozpadu Jugoslávie, v regionu Střední Asie a na Kavkaze. Na základě pozvání od barmských aktivistů se rozhodla vrátit do Asie, kde působí dodnes. V Barmě (Myanmar) pomáhala organizovat filmové vzdělávací programy a spoluzaložila první filmový festival – Wattan Film Festival. Svou prací zviditelňuje kreativní aktivismus a to prostřednictvím nejrůznějších výzkumných a uměleckých projektů, textů, vzdělávání a organizaci workshopů.

Mezi její kurátorské projekty patří: “The Media Are With Us! The Role of Television in the Romanian Revolution” International Symposium (Budapest, 1990), „The Age of Nikola Tesla (Osnabrück, 1991), EXORIENTE-LUX — Romanian Video Week (Bucharest, 1993), Eastern Europe TV & Politics (Buffalo New York, 1993), „lantern magique ~ artistes théques et nouvelles technologies (Strasbourg, 1998), POLITIK-UM/new Engagement,(Prague, 2002), Re-Designing East, (Stuttgart and Gdansk, 2010, Budapest, 2011), Could Be: High School Special for Media City Seoul (Seoul, 2016), Against Apathy to Politics (Bangkok, 2018). V současností pracuje na propojení bývalé námořní trasy mezi Okinawou-Taiwanem-Pattani, cílem tohoto projektu je přehodnotit monopol státní moci. Spolupodílela se na přípravě knih Von der Burokratie zur Telekratie, (Ed., Germany), 1990 and Terminal Landscape (Czech Republic, 2003), a psala texty pro knihy a další média po celém světě: Image Forum (Japan), Eureka (Japan), Video Salon (Japan), Mediamatic (Holland), ART & TEXT (Australia), Artlink (Australia), Impulse (Canada), Andere Sinema (Belgium), World Architecture (UK), art press (France), Umelec-Artist (Czech Republic), Vol (South Korea), Prachatai (Thailand) and springerin (Austria). Pracovala jako editorka a koordinátorka (region JV Asie) série publikací pro documenta 12 magazine. Její sbírka video materiálů je součástí sbírky Generali Foundation (Austria).

spoluorganizátoři: Kampus Hybernská

fotografie: Licencia a práva si vyhradzuje Prachatai

fotograf: Sorawut Wongsaranon