Triptych Čekárna & nové obrazy

Zbyněk Benýšek (*1949 Olomouc) je malíř, grafik, básník, textař a hudebník, popravdě renesanční umělec, pocházející z umělecké generace, která nastoupila na scénu v šedesátých letech, ovlivněna západními impulsy beatnické poezie, bigbeatu a kulturou hippies. Mezi léty 1964 a 1968 studoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Brně. Do roku 1970, kdy se mu povedlo získat modrou knížku, navštěvoval přednášky na Univerzitě Palackého v Olomouci. Následně se přesunul do Prahy, kde se pohyboval v undergroundovo-folkařském okruhu. V lednu 1977 podepsal Chartu 77 a byl pak zaměstnán jako topič, domovník a noční hlídač. V roce 1982 odjel do vídeňského exilu, kde založil a deset let redigoval tamizdatovou uměleckou revue Paternoster. V roce 1992 se přestěhoval zpět do Prahy, v posledních dvaceti letech napsal řadu scénářů pro Českou televizi, vydal sedm knih poezie a próz, soubor písňových textů a rozsáhlý román Loutky boží.

Výstava Triptych Čekárna & nové obrazy představuje výběr ze současné malířovy tvorby. Vystaveny jsou zde tři triptychy a několik doplňujících maleb. Tradičně jsou Benýškovy olejomalby označovány jako hyperrealistické či fotorealistické. Toto zařazení vyplývá především z estetiky hladké a precizní malby jeho obrazů sedmdesátých a osmdesátých let. Již tehdy ale Benýšek přistupoval ke své tvorbě nanejvýš svobodně a na rozdíl od fotorealistů obrazy volně komponoval. Od prázdnoty a absurdnosti fotorealistických děl odlišovala Benýškovy obrazy fantaskní a skrytá významovost, která mu zůstala dodnes.

Inspirací se autorovi stává především vizuální svět, kterým je obklopen. Na výstavě jsou tak přítomny malby zobrazující scenérie nočních barů, jakési barové krajiny plné oslňujících zářivek, lesků a barevných neonových světel. Organické a zakřivené předměty a figury zachycené jakoby skrze různě vypouklé čočky jsou umístěny v neuchopitelném bortícím se prostoru. Opakující se motivy zrcadlení a obrazů v obraze odkazují k tématu uchopení reality a vztahování se k ní, přičemž Benýškův zájem o astrofyziku je zde určujícím faktorem. Zároveň některé z obrazů přecházejí pod vlivem mikrofotografických snímků až k abstraktním formám, které mohou zachycovat jak složité struktury mikrokosmu, tak makrokosmu.

V Benýškových malbách je ale také obsažen svět lidí, svět morbidních šašků v hororových maskách, kteří jsou lapeni v odosobněném a chladném prostoru technických aparátů. Se svým životním údělem se ale vyrovnat musejí. Stejně jako Ahasver, věčný poutník, který se stal ústředním motivem dvou obrazů. Podobně triptych Čekárna (2013) nás zavádí do barového prostředí, v jehož první části je zachyceno marnotratné hýření a užívání si. Ve druhém jsou postavy lapeny v osidlech napjatého vyčkávání. A v posledním výjevu se čekat nemusí. Přítomní se již dočkali.

Marianna Placáková