Současné umění se stává čím dál tím více fotogenické. Zatímco v minulosti umění existovalo primárně ve formátu výstav a fyzické zkušenosti s vystaveným, v současném světě je jeho existence podmíněna fotografickou dokumentací a následným šířením svého obrazu v online prostředí. Události, i ty sebepomíjivější, existují v záznamu trvale. Jejich reálný průběh je méně podstatný než virtuální obraz na ploše obrazovky. Specifickým důsledkem je také nekonečný proud sdílení reprodukcí jednotlivých děl na sociálních sítích. Kontextem děl se pak stávají osobní informace, politické názory a polemiky na profilech sociálních sítí a médium výstavy, tedy události, kde diváci a divačky hrají aktivní a někdy i kolektivní roli spoluutvářející význam díla, mizí.

 

V diskuzi se budeme věnovat otázce, kde současné umění existuje a jaké jsou podmínky jeho vnímání. Znamená to, že jedinečnost zážitku, kdy se s uměním setkáváme, nehraje už žádnou roli? Jaké jsou nároky na galerijní prostředí, když se jeho zdi stávají především kulisami? Jakou moc získává v této situaci fotograf*ka? Jak o fotogeničnosti uvažují samotní umělci? A jedná se o něco nového?

 

diskutující: Lenka Glisníková, Noemi Purkrábková, Jiří Žák
moderátorka: Johana Lomová