Tvorba Tomáše Lampara (*1967), jejíž výběr představujeme po newyorské premiéře na jeho první samostatné pražské výstavě, se vyznačuje vytříbeným kresebným a malířským projevem a rafinovanou barevnou kombinatorikou, přesto necílí na estetické uspokojení diváka. Lampar vlastně ani žádný umělecký záměr nesleduje: cítí se být poddajným, zároveň však plně vědomým nástrojem síly, která si jej zvolila, aby jí vtisknul vizuální podobu. Není spiritistou zprostředkovávajícím komunikaci s „oním světem“, jeho tvůrčí proces se ale kresebným rituálům spiritistických médií v lecčems podobá. 

Více se dozvíte na prohlídce, nebo zde.