Tomáš Hrdina představuje sérii obrazů Tam kde slunce nepokvete. Autor ve svých obrazech otevírá především téma osobních vnitřních hranic. Sleduje antagonistický vztah dokonalé geometrické linie a pestrobarevné abstrakce ilustrující rozpor mezi racionálním řádem a tvůrčí spontánností, malířskou konvencí a vnitřní touhou po sebevyjádření, touhou po přijetí a strachem z odmítnutí. Vzniká tím otázka: kde přesně je vymezen prostor pro ryzí kreativitu?

  

Ikonické zobrazení lidské figury v Hrdinových obrazech absentuje, člověk a jeho vnitřní konflikt je zpřítomněn ortogonálním propojením symetrických rámů a akumulací barev. Rámy jsou mnohdy prázdné, nevyplněné a navzájem skrze sebe prochází. Prázdné rámy se vznáší v prázdném prostoru, občas se protnou s expresivním koloritem, který prázdnou plochu rámu materializuje. Vytváří tím i něco více tělesného, člověku, divákovi i tvůrci blízkého, známého a přirozeného. Jsou hranice skutečně předem dané, jsou viditelné, hmatatelné, definovatelné, anebo si je utváříme pouze sami v sobě jako něco nepřekročitelného? Je tvorba vyčerpávající činností a tvůrčí svoboda pouhým mýtem?

  

Obrazy Tomáše Hrdiny lze přiřadit ke geometrické i lyrické abstrakci. Zvolenou paletou barev a jejich prolínáním se souměrnými plochami mohou Hrdinovy obrazy připomínat tvorbu rayonistických malířů. Stejně jako rayonisté se i Hrdina vzdává znázorňování objektů z reálného světa. Autor sice využívá ve své práci základní geometrii, zejména linii. Avšak ani linie nemůže existovat samostatně, ale potřebuje mít kontext své existence, stejně jako lomené paprsky potřebují světelný zdroj. Barevné impresionistické koncepce pak onu abstraktní kompozici linií, hran a tvarů oživují a zpřístupní k nalézání otázek a hledání odpovědí.

  

kurátorka: Daniela Liendl