Pamätník ľudovej architektúry (PĽA) představil Tomáš Džadoň poprvé v roce 2006. Tři tradiční roubené stodoly umístil na střechu paneláku, i když tehdy šlo jen o návrh na papíře. V návrhu se prolínal zájem o slovenskou tradici a lidovou architekturu spolu s vlastními prožitky z dětství na sídlišti v Popradě v 80. letech. Reálný Pamätník ľudovej architektúry v měřítku 1:1 vznikl o několik let později jako součást kulturního svátku Európske hlavné mesto kultúry Košice 2013. Džadoň dva roky oslovoval a osobně přesvědčoval majitele paneláků, obce, družstva a SVJ, aby poskytli svou střechu pro umístění PĽA, vedle toho zajišťoval veškerá stavební povolení a sháněl tradiční roubenky. Nakonec uspěl a získal souhlas s osazením na panelovém domě na sídlišti Dargovských hrdinov, zvaném Furča podle místního kopce.

 

Otevření PĽA se uskutečnilo na konci září 2013 za zpěvu „svadobné odobierky“, tradiční svatební písně, kterou se Džadoň rozhodl zazpívat sídlišti a paneláku jako dík. Dočasně osazený však musel být v roce snesen a roubenky odstraněny. Džadoňovi se pro ně podařilo najít místo znovu v krajině. Jako stodoly stojí na soukromých pozemcích na jižním Slovensku při Poltári. Džadoň příběh PĽA popisuje jako náročnou, krásnou a místy bolestivou cestu. Jako výzvu pro každého, kdo se pokusí od vizualizací a návrhů přejít k realizaci, učí se jednat a vycházet s lidmi, projde si přes úspěch k neúspěchu – a naopak – a pochopí, že je někdy dobré cestu dojít a ukončit.

 

Hlavním výrazovým prostředkem umělce Tomáše Džadoně je architektura. A to v pestrém rejstříku forem, od objektů, přes instalace po site-specific intervence do veřejného prostoru. Zkoumá vliv architektury na člověka a společnost. Konfrontuje například tradiční lidovou architekturu pevně spjatou s jedinečným kontextem se zcela opačným, univerzalistickým pohledem na architekturu a urbanismus. Nesrovnává, jestli je lepší život v panelovém sídlišti nebo v roubence, důležitá je pro něj role obou těchto extrémů nejenom pro jejich obyvatele. Džadoň architekturu a její prvky používá jako kontrastní látku pro zkoumání historické paměti a jejího skutečného dědictví.

 

kurátoři: Martin Fišr, Irena Lehkoživová, Barbora Špičáková

 

Výstava je součástí programu Trienále SEFO 2024.