THOMAS JEPPE: Neo-Lad

Thomas Jeppe pracuje metodou abstraktního žurnalismu. Při hromadění výzkumného materiálu, putování kulturní krajinou se náhle setkává s výlučným obrazem, objektem nebo situací – významy nabitým symbolem, který se mu okamžitě ohlašuje jako hledaný cíl. V této vybrané referenci je posléze forma vyvázána z původních souvislostí a v procesu estetizace, na základě podobnosti, spojitosti a náhodnosti vpletena do sítě jiných forem. To umožňuje celkovou reorganizaci jejích možných významů, účelů a možností.

    Metoda tak aplikuje na empirický výzkum kulturních studií estetické kritérium platnosti výtvarného umění. Nesnaží se eliminovat, ale naopak zdůrazňuje nejednoznačnost, rozporuplnost a rozbíhavost. Opírá se o to alegorické, citově podněcující a komunikativní. Výsledek je přístupný, srozumitelný a rezonantní natolik, že může překračovat jednotlivé kulturní kontexty. Je tím, co Jeppe nazývá produktivním nihilismem, sofismem, avšak zároveň poctivým a angažovaným. Postupem, který spojuje intuici a vášeň s intelektem, v jehož sdělení jedině cítit může znamenat vědět.

    Výstava Neo-Lad se formálně pohybuje okolo tématu dandysmu, zápasu mezi společenskými zvyklostmi a nudou. Obecněji je ale o tématu svobody a uvolnění, vymezení a struktury a vlastně tak ztělesňuje i celkový postoj umělce.  

    V eseji Neo-Lad, kterou Thomas Jeppe napsal u příležitosti výstavy o subkultuře australských “lads”, městských floutků, odlišujících se zřetelným stylem značkového sportovního oblečení, hovoří o kultuře “tance v ulicích”, “fyzického tance piruety delikvencí, jejímiž partnery jsou autority, městské prostředí a historie” a jejíž hudbou je “zvolená nevyhnutelnost” – rezignace bez zoufalství. Součástí projektu je několik kopií obrazů českého romanticky symbolistního malíře Jana Preislera, které Jeppe sám namaloval. Jedná se převážně o výběr pozdních prací s plošným zdůrazněním, zjednodušenými tvary a výraznou intenzitou barev. Jejich přestylizovaná nedbalost podporuje zobrazené nečasově snové mládí v jakési prázdnotě. Vidíme však vždy jen o výřezy, které rámuje diagonální šestiúhelník, grafický prvek dobového reklamního vyobrazení komplexu Lucerna v ptačí perspektivě z knihy Václava M. Havla Mé vzpomínky. Ten Preislerův obraz zároveň restriktivně vykrajuje, současně však do něj vnáší asymetrickou dynamičnost. Chronologickou paralelu dále vytvářejí i zvětšené autentické fotografie australských teenagerů přelomu tisíciletí a jejich městského, převážně nočního života. Ty prostupuje pocit ledabylosti, ale zároveň univerzálnosti. Jeppe předělal i několik Preislerových plakátů, jako u fotografií je doplňují proklamativní věty z textu Neo-Lad, tentokrát však ručně vymalované Preislerovým symbolistně secesním fontem písma. 

    Série lamp se formálně obrací k motivu pražské Lucerny, zároveň je však obecným symbolem města a noci. Symbolický náboj zasahující v některých momentech až k lyrickému patosu doplňují krakeláže a celková eroze motivů na sklech. Jejich podpůrné struktury, připomínající snad pódia nebo šibenice, Jeppe rozvinul na základě rozdílných typů kloubů, které sám vyvinul, omezených jednoduchou strukturou čtvercově profilovaného dřeva a spojovacích kolíčků. Jejich formální čistota a jednoduchost rozvíjené struktury naproti tomu asociuje téměř nehmotnou znakovost. Ta se však opět vzápětí propadá do amorfnosti elasticity gumového pódia pod ní.  

    Jeppe tak formálně podniká stále odvážnější exkurze do ještě divočejších oblastí neprozkoumaných a zakázaných estetik a podniká stále komplikovanější a bravurnější skoky a piruety vlastních kontradikcí. Neo-Lad je tak nakonec inkarnací Jeppeho vlastního uměleckého postoje. 

    Všechna díla vystavená v galerii FUTURA vznikla během 6-týdenní produkční rezidence v Praze rámci programu A.I.R. FUTURA. 

Michal Novotný