Thomas Brenner – Inscenovaná fotografie

Thomas Brenner od poloviny 80. let inscenuje „skutečnost“ prostřednictvím objektivu fotoaparátu. Obrazem vypráví příběhy, které jsou v kulminačním bodě svého průběhu zhuštěny do událostí nebo situací. Jde mu u toho stejně o stavy a vztahy, které v čitelné konstelaci tvoří obraz.

Pro tento typ fotografie je základním prvkem inscenace nebo konstrukce. Chápeme-li pojem inscenování dostatečně široce, pak se ukazuje, že každá fotografie je inscenovaná, protože každé fotografii předchází záměr pořídit snímek, a tak vzniká kontext, který vytváří symbolický postoj tvorby obrazu. Thomas Brenner posouvá obvyklý postoj tím, že ironicky – někdy taky sarkasticky – přeruší „realitu“, která má být fotografována. Jeho obrazový detail se stává jevištěm, na němž je inscenováno představení s herci a rekvizitami. Pózy, kostýmy, ale také osvětlení hrají, stejně jako v divadle, rozhodující roli. Světlo a barva jsou často transformačními prostředky, takže se fotografie používá k inscenaci a inscenace k návrhu fotografického obrazu. To poslední je to, co zůstává. V tomto ohledu, navzdory propracovaným aranžmá před fotoaparátem, je fotografický obraz kvintesencí, jakýsi protažený „rozhodující okamžik“. Volba tohoto okamžiku se však zdá být libovolná, protože před a po nemusí nutně vycházet z vybraného snímku. Když se v divadle zvedne opona, my jako diváci, okamžitě zaregistrujeme vytržení z našich všedních dní. Podobně se Thomas Brenner snaží dát svým inscenacím nápovědu: Pozor, toto je inscenace!

Proč se při vší té námaze nevydat rovnou do divadla? Odpověď by mohla naznačovat malý rozdíl: Na jevišti divadla vztahy vznikají nebo zanikají prostřednictvím herců, dialogů, dějů atd. V obraze je potenciál vztahů, které si jako diváci můžeme a nemusíme uvědomit. Obrazy tedy implikují hypotézy o jevech, které se skrze nás stávají událostmi. Inscenace před kamerou podléhají kritériím obrazů, nikoli akcím. Takové pojmy dobře známe z reklamy. Brenner proto sází na neobvyklá setkání mezi lidmi a věcmi, přehnaná gesta a často absurdně vypadající oblečení. Dokonalost oslavovaných „iluzorních světů“ staví proti iluzím všedního dne, absurditami každodennosti.

Thomas Brenner (*1961) je umělecký fotograf, autor sociálně-kulturních fotografických projektů. Organizuje výstavní projekty s umělci rozlišných uměleckých směrů, spolupracoval například se sochařem K. M. Hartmannem na projektu s názvem „Maratova smrt“. Vystavuje od roku 1992. Uspořádal nespočet samostatných i skupinových výstav doma i v zahraničí. Je členem Německé fotografické akademie, Svazu výtvarných umělců a Sdružení falckých umělců.

text: Manfred Schmalriede, 1999