Tereza Havlínková: Is real

Daleko od místopisného obrazu, vedle referenční vlastnosti fotografie, rozkládá se neohraničený ostrov. Se vším souvislý a nekonečně pohyblivý, není krásný ani zvrácený, minimálně po dobu, kdy si to budete myslet. Je podobný ostrovu myšlení a vzpomínek, má jeho pulsující tvar a skládá se z obrazů a impresí, které spolu mají společné právě tolik, že se v něm nacházejí. Můžeme ho nazvat realitou, která se neupíná k místu ani času, ale musí jí naplnit dostatek stimulantů, abychom ji vnímali, aby vnímala ona nás. Na rozdíl od nasnímaného momentu se stimulující obraz snaží obkreslit pocit nebo příchuť zážitku, a sám se pak komponuje do celku k ostatním. Mimo naši vůli, nebo uvážení.