Tadeáš Kotrba – Spáleniště

Výstavu pro Výklady AXA Tadeáš Kotrba pojal jako metaforu mnohovrstvé časoprostorové situace, prostřednictvím které čteme fragmenty osudu a necháváme volnost naší představivosti, abychom se mohli této složitosti mentálně přiblížit a pocitem ji zakusit. Promyšlená posloupnost obrazů v obrazech, inteligentní způsob zacházení s obrazem-objektem jako narativní formou, souběžné prolínání malířského a grafického výrazu, navzájem se překrývající vrstvy minulého a budoucího, civilního i nadpozemského poutají naši pozornost v syntetické intenzitě. Vnímáme rovinu osobní, rozpoznáváme čitelný příběh, hned ale vstupujeme do abstraktní krajiny, prostoru imaginativního. Postavy lidské se setkávají s bytostmi světů nám neviditelných, které přitom ale nějakým způsobem důvěrně známe. Autor nesoucí dítě v náručí, jinde ale zase on sám v roli dítěte na zádech dlouhovlasé ženy – neseni koněm do prostoru za obrazem, osamocená figura tváří v tvář temnotě šumavských lesů, anděl rozhrnující nebeskou oponu do modravé svěžesti. Putování, navazování, zastavení, vyčkávání, překračování hranic, zdolávání překážek, vstupování do kvalitativně jiných míst a prostorů. Jsme svědky hlubokého psychického ponoru a zvědomování „vzpomínek zpola porušených“. Čím více nabízíme svou imaginaci, abychom se mohli přiblížit, tím více se sami sobě ztrácíme, ocitnuti napospas. Jsme neseni daleko a „v dlouhý příběh doufáme“.