Syntetická krajina – Uncool being is melting / ONLINE

Staňte se součástí Syntetické krajiny Jakuba Tajovského, Ondřeje Bělici, Jana Svatoše a Johana Petrla. Připojte se k videokonferenci pod tímto odkazem (v případě potřeby je ID callu 889 9764 8922) a participujte na obrazu krajiny, který opouští zavedené dimenze času a prostoru. Stream bude přístupný ve čtvrtek 18. 2. 2021 od 16:00 do 21:00.

Uvedená koláž v sobě obsahuje obrazové indicie, které vás navedou do míst v okolí Pragovky, na nichž jsou umístěny umělcovy intervence.

Jak na to?

> Po kliknutí na link a přihlášení ke konferenci na Zoomu si můžete vyžádat povolení k dálkovému ovládání sdílené obrazovky.

> Na počítači v horním panelu napravo View Options/Request remote control a automaticky budete připuštěni k ovládání obrazovky.

> Na telefonu v dolním panelu klikněte na tři tečky a zvolte možnost Raise hand. Kustod vám na telefonu musí přidělit ovládání manuálně

> Navigace v projekci funguje pomocí myši. Najetím k okraji pohybujete obrazem vlevo a vpravo. Scrollováním zoomujete obraz.

> Scéna je složena z dvanácti obrazových polí, které lze variovat pravým a levým tlačítkem myši.

Jakub Tajovský a kolektiv: Syntetická krajina – Uncool being is melting

Syntetická krajina je dlouhodobým kolaborativním projektem Jakuba Tajovského, Jana Svatoše, Johana Pertla a Ondřeje Bělici. Je prostorem pro kolektivní dialog rozmanitých autorských, přírodních a mediálních kreativních subjektů spolupracujících na obrazu krajiny, který opouští zavedené dimenze času a prostoru. Obraz krajiny pro galerii Pragovka – Uncool being is melting – propojuje individuální tvůrčí přístupy autorů (malba, sochařství, architektura, sklářství) a tvoří obzor krajiny v “rozšířeném poli”. Termín vypůjčený z teorie umění zde znamená syntézu obrazu přírodní krajiny a kulturních objektů. Stejně jako opuštěným stavbám přináší nový život deteritorializace či entropie, nacházejí přírodní útvary a materiály oživení překladem do surového materiálu. Opětovná syntéza jim přidává novou vrstvu identity v níž se částečně rozpouštějí proporce a zákonitosti původních materiálů. Tato nová materialita zvýrazňuje a rozvíjí kontrasty technických a organických principů. Syntetizovaný obraz krajiny propojuje za normálních podmínek nesouvislé elementy jako islandské minerální slepence, přírodní architekturu, pustou krajinu uhelných dolů, či koncepty krajiny jako bytosti s vlastními právy. Obrácená geologie – sedimentace přírodnin v digitálním prostředí zakládá nový typ materiality, který se v rámci obrazu syntetické krajiny snažíme opakovaně překládat a vrstvit. Kombinací technických a poetických interpretací vznikají syntetické krajinné celky nezávislé na tělesnosti pozorovatele. Nabourání prostorové orientace posunem měřítek, perspektivy a obzoru provokuje pozorovatele k hledání útočiště pro navázání improvizovaných produktivních vztahů.