Svatopluk Slovenčík – Pole přítomnosti
„Prosté předměty na malířském pracovním stolku, opřená plátna při zdi ateliéru, často jen sám stůl, otevřené okno, dveře do chodby, interiér ateliéru, tichý jeho kout. Sedící nebo stojící figury v ateliéru. Věci, které mě obklopují, inspirují a jsou svědky mé práce.“ (Svatopluk Slovenčík, Umělec o své práci, 1984)
Slovenčíkova tvorba zahrnuje široké spektrum technik, od malby a kresby přes koláže až po prostorové práce. V této rozmanité tvorbě se odráží jeho „myšlenková laboratoř“, kde v rámci vymezených tematických cyklů neustále rozvíjel a tříbil své umělecké vize. Jeho tvůrčí přístup lze chápat jako soustavný proces pozorování a zkoumání věcné skutečnosti kolem sebe: zátiší, prostředí ateliéru či výsek městské krajiny se autorovi stávají ohnisky soustředěných reflexí „plánů bytí“.
Na výstavě Pole přítomnosti je obzvláštní důraz kladen na Slovenčíkovu tvorbu na papíře (kresby, koláže) z 80.–90. let 20. století, kde se nejzřetelněji projevuje jeho „zdrojová trojice“: prostor, rytmus a tvar. Instalace výstavy reflektuje autorův konceptuálně důkladný přístup vyjadřovaný konkrétními cykly i vnitřně propojenou podstatou jeho díla jako celku. Ve sledu vybraných cyklů (Zásuvky, Stavebné prvky, Prostorové kompozice, Černé interiéry, velkoformátové koláže, velkoformátové malby na papíře, Ulice, Hrobky – smutky, Eternity, Schody, Interiéry, Neony, Monochromy, Tvary – hrušky) vidíme, jak se Slovenčíkova vizuální řeč vyznačuje nezaměnitelnou syntézou vzniklou mezi dvěma protipóly: na jedné straně sledujeme konstruktivní racionalitu, na druhé straně až živelně spontánní expresi. Vyhraněně monochromní (rovněž černobílý) charakter výstavy svědčí o Slovenčíkově chápání strukturální esence všech věcí, v níž i nehmotné jevy jako světlo a stín mohou být nosnou součástí obrazové kompozice.
Ač uznávanou postavou zlínské výtvarné identity, zůstává Svatopluk Slovenčík a jeho tvůrčí výpověď dosud relativně na okraji širšího vnímání českého umění posledních desetiletí. V roce 90. výročí autorova narození a 25. výročí jeho úmrtí si výstava Pole přítomnosti a nová monografie Ticho ateliéru vytkly za cíl dotyčnou situaci napravit. Publikaci bude vydaná Nadací Čestmíra Vančury v koedici se Zlínským zámkem o.p.s. – Galerií Václava Chada.
Svatopluk Slovenčík (1934–1999) byl malířem, kreslířem a pedagogem, pro kterého měla určující význam životní i duševní spjatost se Zlínem, jehož jedinečná funkcionalistická urbanistická povaha – coby uskutečnění baťovské vize – se pro něj stala čímsi jako vším prostupující múzou. Slovenčík byl umělcem bytostně myslícím, který vedle důkladných znalostí dějin umění i současného výtvarného dění disponoval mimořádnou schopností kritického uvažování – sám nad sebou i nad okolním světem. Za éry komunistické totality i po roce 1989 si Slovenčík striktně razil vlastní cestu, ve smyslu nekompromisní tvůrčí originality i ve smyslu vědomě zvolené nezávislosti stranou exponovaných center kulturního dění či skupinové činnosti.
kurátor: Richard Drury