Svatopluk Klimeš: Jen větrní duchové vědí, co čeká mě v záhybu cesty. Kresby z let 1979–2025

Pro Svatopluka Klimeše je kresba trvalou součástí jeho tvorby, přesto se s ní na veřejnosti setkáme jen vzácně – v dosavadních výstavních projektech se prostor přenechával spíše obrazům, objektům anebo interpretovaným fotografiím. Výstava v Západočeské galerii v Plzni tuto disproporci napravuje ve snaze ukázat, že kresba má v Klimešově tvorbě zásadní postavení.

Kresby z majetku autora doplňují zápůjčky z veřejných sbírek. Důraz je kladen na ucelené cykly, které potvrzují společný konceptuální jmenovatel autorovy tvorby. Klimeš důsledně pracuje s ohněm; je proto na místě o jeho kresbách uvažovat jako o performativních záznamech blízkých akčnímu umění více než tradičním technikám. Řada témat a formálních postupů zůstala stranou ve prospěch vybraných souborů. Ty nejsou představeny chronologicky, ale v rozpětí od konce normalizačních 70. let, kdy se autor zařadil k představitelům alternativní výtvarné scény, až po kresby z letošního roku, a potvrzují vnitřní provázanost Klimešova kreslířského díla. Vážná témata vyvažuje subversivní humor spojený s kontrastními hodnotami: citlivostí a časem sílící expresivitou. Pod hravou lehkostí provedení vnímáme intenzitu záměru, hledání smyslu toho, co vzniká, výtvarnou dynamiku, živý vztah k době. Klimeš se vyhýbá stereotypům, a stejně jako eskymácký lovec i on pořád „žene svý psy dál a dál“.