Susanne Lund Pangrazio, Západ slunce nad námi, 2024, site-specific instalace, malba, detail

Sníme o horách. Chceme je dobýt, dosáhnout vrcholu a být králi světa. Ale jak na ně stoupáme, chápeme nekonečnost naší vlastní velikosti a jejich lhostejnost vůči nám. Při procházce průrvami, údolími a převisy, vysoko v pohoří nás drsná krajina přivádí dále do své říše a dále od našeho vlastního světa. Výhled pod námi se tak stává jen prchavým snem, ze kterého není slyšet ani ten nejmenší zvuk.
 

Jen v samotě a tichu jsme schopni se plně ponořit do svého nitra. Obklopeni přírodou můžeme stoupat níže a výše údolími vnitřních krajin, kdy nedokážeme rozeznat rozdíl mezi imaginární představivostí a skutečným stavem. Nejasné hranice mezi vzpomínkami a fantazií se nám mísí svou efemérností. Nekonečnost hor a vnitřní světy jsou paralely, které se mimo výtvarné umění objevují i ve filosofii. Jsme hosté v horách. Ztraceni v čase a prostoru. Touláme se krajinou a současně i myslí. Skály jsou stabilní konstantou v kontrastu s křehkostí a pomíjivostí lidského života. Existovaly a zůstanou dlouho poté, kdy již nebudeme. Udržují život na Zemi. Jejich lidské dobývání a potřeba je vlastnit jen dokazují, že jsme jako liliputi k velikosti světa kolem nás.

 

Přenesení monumentality hor do malého galerijního prostoru se vztahuje k demonstraci okamžiku zpřítomnění, kdy se plně můžeme ponořit do barev, tvarů a zvuku. Nechat se pohltit snovou krajinou na hraně probuzení. Vítr, ptáci a tání ledovců – to nám zprostředkovává site-specific malířská instalace švédské umělkyně Susanne Lund Pangrazio. Jistý nadhled či podhled umožňuje vstoupit do mezičasí. Sebeidentifikace je často touhou po absolutnu na cestě hledání a schopnosti poznávat svět. Každé poznání je subjektivní a jeho předmětem je smyslově uchopitelný svět. A právě příroda nám poskytuje transcendentální citlivost. Tázání se na cestě hledání absolutna. Horizonty bytí, kdy západ slunce nad námi, může být parafrází západu slunce nad naší civilizací.

 

Malířskou instalaci doprovází hudební skladba Brekant od Cheryl E. Leonard. Inspirována zvuky z okrajů ledovců v Brekantu, ve kterých se prolínají terénní nahrávky větru a ptáků s improvizacemi ze zvuků získaných z žulových kamenů a skleněných lahvích. Cheryl E. Leonard je skladatelka, performerka, která nahrává v terénu a vytváří si nástroje. Pochází ze San Franciska a její díla zkoumají přírodní místa a ekosystémy a vztah člověka k nim.

 

Susanne Lund Pangrazio je švédská vizuální umělkyně, která žije a pracuje na venkově ve Värmlandu na západě Švédska. Je absolventkou magisterského studia na Duncan of Jordanstone College of Art and Design ve Skotsku (2013) a bakalářského studia (Hons) v oboru globálních studií na Univerzitě v Göteborgu ve Švédsku (2010). Vystavovala v galeriích jako Artbug, Los Angeles; Gallery 70, Albánie; Arusha Gallery, Skotsko; Lapua Art Museum; Finsko a její díla lze nalézt v různých veřejných i soukromých sbírkách. Její práce se často zabývají pomíjivostí.
 

kurátorka: Lenka Sýkorová