STORIES ARE US

Vše zastřešující témata jsou často jen záminkou pro shromáždění velkého množství uměleckých děl. Když ale „princip neurčitosti“ vyjmeme z hájemství kvantové fyziky, jeho premisa se dá s nadsázkou vyložit asi takto: čím víc toho víme, čím detailnější jsou naše informace, tím těžší je dobrat se pochopení celku, předpovědění budoucího vývoje i pochopení výchozí situace. V téhle podobě se mi princip neurčitosti zdá jako dobrá metafora nebo popis světa kolem nás i naší situace v něm. Víme všechno, a ničemu nerozumíme. Chaos, zmatek a únava z neustálého hledání souvislostí.

To všechno je živnou půdou pro příběh. Tam, kde je, zkoušíme ho rozbít, tam, kde není, snažíme se nějaký domyslet. Obojím dáváme smysl našim životům. Zdá se, že příběhy jsou konstantou, která formuje naše vnímání světa i umění. Dnešní situace se začíná podobat závislosti: konspirační teorie, thrillery, odhalující zpovědi, to všechno sytí série Netflixu nebo HBO. Když se potkají dva umělci, jistě pokecají o tom, který seriál je právě dostal. O to podivnější je, jak málo se jich pokusí ve své práci s příběhem otevřeně pracovat, něco vyprávět specifickým jazykem současného umění, a přitom diváka vtáhnout do děje bez schovávání se za tiskovou zprávu nebo dohledávání na Wikipedii.

Umělci představení na výstavě STORIES ARE US jsou relativně nahodilou ukázkou těch, kteří se příběhu nebojí, a někteří z nich s ním dokonce dlouhodobě pracují. To je případ Tomáše Svobody, který rád používá převyprávění příběhu, destilaci jeho prvků do popisu, textu nebo i kulis. Na nás je pak doplnit si zbývající „detaily“, kterými mohou být obraz, peripetie děje nebo emoce. Svoboda tak zkoumá, co vlastně konstituuje příběhy, co je k jejich přenosu a pochopení nutné. Snaží se nám to usnadnit odkazy na ikonické filmy nebo zásadní situace v novodobých dějinách. Naproti tomu mladý Holanďan Joris Verleg sestavil jediný příběh z mnoha individuálních pokusů o vyprávění lidí z celého světa internetu. Ti svoje naprosto osobní nutkání vpravit svůj život do formátu vlogu nevědomky tvarují do identické struktury vyprávění a nakonec se slévají v mnohohlasý sbor.

Velkou míru intimity nabízí video Rosanne Jonkhout, která hodiny záznamu na véháeskách zpracovala do čtvrthodiny vyprávění o dovolenkové vzájemné manipulaci. Všichni kameru používají ke komunikaci a je otázka, do jaké míry realitu jejich vztahu odráží, nebo manipuluje. Čím déle se do tohoto cizího života díváme, tím míň je jasné, kdo je oběť a kdo ten špatný. Instalace Joepa Hinssena vedle toho vypadá poměrně přímočaře. Sledujeme precizně zachycený výkon sboru, dirigenta a bubeníka. 

Skladba je ale naprosto neuchopitelná, nemá strukturu, plyne od zámlk ke klimaxu a zas do útlumu. Teprve nenápadná obrazovka se záznamem fotbalového zápasu nám dá klíč: Hinssen „přeložil“ legendární ponížení Španělska týmem Oranje (3:0) před pár lety do žánru soudobé hudby. Možná nechtěně se mu tak podařilo vystihnout nekompatibilitu sportovního výkonu a uměleckého díla.

Kaweh Modiri, dnes už zkušený režisér, ve svém diplomantském videu vypráví příběh hledání zloděje svého laptopu. S mladistvou vervou mísí způsoby vyprávění tak, že nakonec nevíme, co se stalo doopravdy, pokud vůbec, co jsou fakta a kdo jsou herci a jak to bylo možné proplést tak, aby se to potkalo v jednom trochu krimi příběhu ze studentského života.

Adéla Babanová pracuje jako opravdová profesionálka s filmovým týmem na krátkých snímcích, které svojí formou jednoznačně spadají do hraného filmu (herci, kostýmy, scéna), ale jejich východisko se vztahuje k reálné historické situaci. Tím dostávají dokumentární prvek, avšak rozehraná situace má v sobě tolik matoucích prvků, že pochybujeme o pravdivosti dokumentu a zároveň o svých znalostech, takže stejně očekáváme stále další informace, které by nám udělaly jasno. Hraný dokument ovšem rozhodně není cílem Babanové.

STORIES ARE US se snaží ukázat několik možností, jak příběh a způsob jeho vyprávění udělat tématem, které umělci ve své práci zkoumají. Tohle zkoumání je odlišuje od běžné produkce filmů a seriálů. Zároveň se představení umělci nebojí vyprávět příběh, který nějakým způsobem vypovídá o jejich osobní fascinaci.

Kurátor/Curator: Radek Váňa

Vystavující umělci/Artists: Adéla Babanová, Joep Hinssen, Rosanne Jonkhout, Kaweh Modiri, Tomáš Svoboda, Joris Verleg