Společná instalace parfumérky Kateřiny Novákové a umělce Stanislava Karoliho je jejich prvním galerijním setkáním. Za objekty Stanislava Karoliho citíme autenticitu prožitých dní a nocí, přestože jsme je sami neprožili. Zvláštní tíha a temnota se mísí s chutí po životě, stavy beztíže s bolavou i smyslnou tělesností, s touhou po neznámých zážitcích, která někdy může vést k opakovaným kolapsům.

 

Kateřina Nováková, jejíž parfumérské umění pracuje jak s emocemi a instinkty, tak také s etickým přístupem k produkci vonných esencí, poukazuje svou prací na to, že naše vnímavost je zotročena jednostrannou zátěží vizuálního a jazykového smogu. Věnuje proto zvýšenou pozornost limbickému systému, včetně amygdaly a bulbu olfactoria, dříve též čichovému nebo plazímu mozku, který je sídlem instinktů, sexuality, dlouhodobé paměti a emocí.