Solidaire/solitaire

V jedné povídce líčí Albert Camus postavu umělce, jenž se uzavře před světem, aby mohl nerušeně tvořit. Teprve až se dostane na pokraj zhroucení, smějí umělcovi přátelé vstoupit do jeho pracovny. Nenajdou zde však nic, kromě jednoho plátna se sotva znatelným nápisem, který lze číst jako solitaire nebo jako solidaire (v českém překladu jsem sám nebo jsem s vámi). Představme si, že tato povídka je součástí povinné četby na pionýrském táboře. Děti o ní diskutují ve vyhrazeném čase v rámci nabitého programu, který se zaměřuje na všeobecnou kultivaci osobnosti coby stavební jednotky soudržného společenského celku. Valnou část aktivit přitom tvoří umělecké a zájmové činnosti: hudba, tanec, recitování poezie, modelářství, vytváření novin a nástěnek. Rozvoj individua je v dokonalé harmonii s životem kolektivu. Každý může svobodně dát průchod své tvořivosti v té oblasti, která se mu zrovna zlíbí, aniž by se tím nějak vyvyšoval nad ostatní. Ráno děti mají na výběr z různých kroužků, odpoledne mohou rybařit a po jídle kritizovat, jak mají právě chuť. Třeba na téma vztahu umělce a společnosti.