SNOZŘIVOSTI

Patrik Hábl (1975) vystudoval VŠUP u prof. Pavla Nešlehy, absolvoval roční školení v grafickém ateliéru Mikoláše Axmanna, rok pobyl na Akademii Muchina v Petrohradu a rok na pražské AVU v ateliéru Vladimíra Kokolii.

Patrik Hábl patří ke generaci vstupující na výtvarnou scénu na přelomu tisíciletí. Hlavním tématem a inspirací je pro autora krajina, ovšem krajina spíše tušená, zvnitřněná, abstraktní. Nevyhýbá se ani figurální tvorbě, ale na rozdíl od počátečního období jeho figury z posledních let splývají s krajinou, se svým prostředím, stávají se spíše stínem než postavou z masa a kostí. Jeho malby působí velmi poeticky a citlivě. Tuto poetičnost svým způsobem vystihuje i název litoměřické výstavy – snozřivosti.

Ve své tvorbě Patrik Hábl nemá potřebu reagovat na aktuality dne, ale soustředí se na podstatu života, snaží se proniknout do hlubin duše-člověka, kde odhaluje zrcadlící se univerzum. Jeho tématem je v podstatě bytí samo. Mnohé obrazy působí až meditativně a i pro samotného umělce jsou určitou technikou meditace. Tichým pevným krokem jde Patrik Hábl svojí vlastní cestou bez potřeby ztotožňovat se se současnými trendy.

Autor netvoří v cyklech, ale jeho díla se časem sama v cykly seskupují. Malíř se k některým tématům vrací, aby je znovu procítil, hlouběji pochopil a ve větší úplnosti zprostředkoval nám divákům.

I když se tematicky zabývá nadčasovými motivy, pro mladého umělce je typická touha po experimentu. Experimentuje s technikou malby, která má odkrýt podstatu tvorby, ne šokovat. Hábl maluje na různá plátna, i na nenašepsovaná, aby nechal promlouvat strukturu podkladu a tím spoludotvářet dílo. Kromě tradičních pláten používá i len, jutu, samet, přičemž využívá barevnosti těchto pláten. Současně téměř nepoužívá štětec. Barvu na plátno stříká, lije, nechává ji stékat, nanesenou malbu vymývá, nechává ji zamrzat, nebo naopak vysychat na slunci. Pracuje i s otisky a výjimečně malbu vrství. Samu malbu nechává spoluutvářet výsledný obraz a sám se stává jakýmsi médiem.

Některá jeho díla evokují díla například Josefa Šímy nebo Jiřího Johna, v geometrických obrazcích můžeme spatřovat Kupkovské variace, Hábl však nemá konkrétní vzor a pokud se k uvedeným malířům přibližuje, tak pouze intuitivně, nevědomě navazuje na kontinuitu české výtvarné tvorby.

Kurátor výstavy: MgA. Richard Drury
Kurátor za SGVU: PhDr. Jan Štíbr, Alena Beránková