Sing My Song
24. 2. 2024
Vernisáže
Skupinová výstava Sing My Song se zaměřuje na téma mateřství v současném umění a prezentuje díla umělkyň, které ve své tvorbě reflektují roli matky. Každodenní situace zaznamenávají s vtipem nebo nechávají své děti přímo zasáhnout do jejich tvorby.
Barbora Fastrová (*1988) absolvovala Ateliér fotografie na pražské UMPRUM v roce 2015, fotí ale spíše sporadicky. Její tvorba se od klasické fotografie posunula do prostoru. Tvoří objekty, instalace nebo videa. V Ateliéru fotografie na UMPRUM také začala spolupráce Barbory Fastrové s její tehdejší spolužačkou Johanou Pošovou, s níž dodnes tvoří umělecké duo. Autorky s vtipem reflektují současná společenská témata, jako je ekologické umění a ekofeminismus nebo kritika západní civilizace a antropocentrismu. Výstavy přitom postrádají moralizující vážnost a místo toho nabízejí odlehčující smích. Nejraději pracují s papírmašé nebo recyklovanými textiliemi.
Šárka Koudelová (*1987) vystudovala Akademii výtvarných umění, kde prošla ateliéry Jiřího Petrboka, Vladimíra Kokolii a Vladimíra Skrepla. Svět, který zhmotňuje znalkyně minerálů Šárka Koudelová, je charakteristický poetickým půvabem a specifickým druhem mystiky. Znatelné jsou i vlivy východní filosofie i antické mytologie. Pro umělkyni je příznačný motiv vzácného nerostu s povrchem utvářeným liniemi, jež jsou poskládány z pradávných vrstev. Ten se v její tvorbě opakovaně objevuje v různých podobách. Pohoří, drahé kameny a nekonečné ornamenty obrazců minerálních řezů, které doprovází duhy, paprsky a další optické jevy.
Tereza Kudláčková (*1990) je absolventkou ateliéru Jiřího Sopka na pražské AVU. V umělecké praxi reflektuje témata každodenních situací. Pracuje s figurálními motivy nebo zátiším. Její postavy jsou stylizované a často v pohybu. V poslední době se její inspiračním zdrojem staly situace s jejími dětmi. Ve své tvorbě využívá médium malby nebo keramických objektů.
Tereza Štětinová (*1987) se k sochařské tvorbě přesunula hned po dokončení studií fotografie na FAMU. V uměleckém myšlení Terezy Štětinové se objevuje zájem o religiózní náměty, pohanské i křesťanské tradice, témata mytologie, přechodové rituály či mysticismus. Pro takto obsáhlé a významově zatížené interpretační pole si následně zvolila médium prostorové instalace, objektu, sochy. Ušlechtilý kararský mramor, onyxové bloky, ebenové dřevo, hedvábí, vlna, mosaz nebo peří exotických ptáků zapracovává do svých symbolických sochařských objektů, které rehabilitují význam rukodělné sochařské práce.