Shadi Harouni: Žena. Život. Svoboda

Harmonogram:

Výstava proběhne od 20. 1. do 22. 3. 2023 v galerii Artwall na nábřeží kpt. Jaroše a Edvarda Beneše v Praze. 

Vernisáž výstavy a projekce filmu Shadi Harouni „Sova si udělala hnízdo v troskách srdce“ (19 min.) následovaná diskuzí s autorkou proběhne 20. 1. v 18:00 v Domě u Kamenného zvonu, v Galerii hlavního města Prahy.

 –––

Uběhly už více než čtyři měsíce ode dne, kdy íránská mravnostní policie zatkla 22letou Kurdku Mahsu Jinu Amíní kvůli „nesprávně“ nasazenému šátku. O tři dny později 16. září byla Jina mrtvá. Úřady tvrdily, že zemřela na infarkt, což ještě posílilo smutek a hněv rodiny a tisíců protestujících, kteří se shromáždili před nemocnicí, kde dívka ležela v kómatu. Íránem od té doby otřásá největší vlna protestů od islámské revoluce roku 1979. Byly zabity stovky demonstrantů a další desetitisíce byly zraněny a zatčeny při protestech, nebo uneseny z domovů, desítky lidí byly odsouzeny k trestu smrti. Policejní brutalita při potlačování demonstrací, ani vlna poprav vykonaných státem však neodstrašila demonstrující, kteří bez rozdílu pohlaví, riskují své životy a bojují za ženská práva a lidská práva jako taková, důstojnost a svobodu. Ženy si v gestu truchlení a odporu stříhají vlasy, sundávají a pálí šátky symbolizující útlak a nerovná práva. Žena, život, svoboda, heslo ražené kurdskými aktivistkami a filozofkami, se stalo heslem této feministické protirežimní revoluce.

Stejnojmenná výstava íránské umělkyně Shadi Harouni vytvořená speciálně pro galerii Artwall je poctou pokračujícímu boji za svobodu a proti útlaku. Mluví jazykem veřejných i soukromých protestů. Harouni, jejíž výzkum a praxe vychází z historie disentu a revoluce, zde čerpá ze svých osobních i veřejných archivů umění a protestů, z písní a poezie, sloganů a graffiti, z obrazů s nízkým rozlišením kolujících po internetu, ze symbolické i fyzické přítomnosti revoltujících těl a z neúnavné a poetické práce aktivistek.

Na pětici fotografií se setkáváme s motivem ženských rukou prostrčených otvory ve zdi prezentujících atributy revoluce: snímek zkrvavené ruky zvedající prsty v gestu vítězství; betonovou tvárnici užívanou ke stavbě barikád s nasprejovaným revolučním heslem, které se objevuje na zdech po celém Íránu; text spojující truchlení s akcí a povstáním; ruku držící ženský cop; šablonu s motivem Dayeh (Matky) Sharifeh – matky kurdského aktivisty Ramina Hosseina Panahiho popraveného v roce 2018, výlohu se siluetou Vidy Movahed, která se v roce 2017 na protest proti potlačování ženských práv postavila na rozvodnou skříň na rušné teheránské ulici, sundala si hidžáb a zdvihla jej na tyči. Následně byla zatčena a uvězněna na tři roky. Její obraz zůstává symbolem nepolevujícího odporu íránských žen.

Současná výstava je gestem solidarity s protestujícími, kteří v Íránu nasazují své životy za práva žen a svobodu. Je zároveň výzvou adresovanou představitelům demokratických zemí, aby využili veškeré dostupné prostředky k politickému nátlaku na brutální Íránský režim. Symbolem této revoluce je žena, jejíž vlající vlasy, jak se píše v pouličních sloganech, tančí volně ve větru. Tančí, revoltuje a odmítá to vzdát.

kurátorka: Zuzana Štefková