Jiří David na výtvarnou scénu vstoupil ve druhé polovině 80. let jako jeden ze zakládajících členů umělecké skupiny Tvrdohlaví a od té doby nepřehlédnutelným způsobem spoluutváří nejen vývoj českého výtvarného umění, ale také debatu o pozici umělce a umění ve společnosti. Odborná veřejnost jej chápe jako zásadní postavu české postmoderny, ale i širšímu publiku se do povědomí za dobu svého působení zapsal několikrát. Například v souvislosti s cyklem manipulovaných fotografií Bez soucitu, ve kterém rozbrečel sedmnáct ve své době mocných mužů světa, jako byli například Silvio Berlusconi, George Bush nebo Usáma bin Ládin. Mezi velmi diskutované práce také patří monumentální neonové Srdce nad Pražským hradem.

 

Martin Dostál, který s Jiřím Davidem často spolupracuje, jeho dílo charakterizuje slovy: „Smyslem práce Jiřího Davida, a také každé jeho výstavy, je působit onou davidovskou estetikou, která se snaží bortit či vyprazdňovat zavedená „krásná“ pravidla, ale stejně tak je, v paradoxní dichotomii, i esteticky posilovat. Jistá zašifrovanost témat, které se na Davidových obrazech a dílech objevují, ponechává divákovi otevřenou možnost jejich vnímání, jak to odpovídá jeho životním zážitkům a zkušenostem se „čtením“ umění. Vždy je však cítit intenzivní důvod, proč to které dílo vznikalo.“