Šárka Lojdová: Vznešenost klimatické krize a tragédie současného umění

Inspirována právě probíhající výstavou Bouře a hvězdy. Kategorie vznešena a klimatická krize se ve svém příspěvku zaměřím na pojem vznešena, jak na něj nahlíží současná angloamerická filozofie. Lze prožívání přírodního estetična s vědomím dopadů klimatických změn stále spojovat se vznešenem, jak jej chápal například Immanuel Kant, nebo je nezbytné tento pojem redefinovat? Filozofka Emily Brady argumentuje ve prospěch kategorie vznešena, neboť se s ní podle jejího názoru pojí etický rozměr. Zároveň dodává, že umělecká díla – a to ani ta, která klimatickou krizi tematizují – v nás pocit vznešena vyvolat nemohou. Umělecká díla jsou díky jejich materiálnímu ustrojení přinejlepším tragická. Odtud pojmy vznešena a tragédie v názvu.

V přednášce si budu klást otázku, zda vznešeno dokáže naše prožitky a obavy z klimatické krize skutečně obsáhnout a zda není namístě hovořit například o negativním vznešenu jako jiný filozof, Arnold Berleant. Berleant pojem negativního vznešena zavádí v úvaze o teroristických útocích z 11. září 2001, tj. bez souvislosti s klimatickým kolapsem. Přesto se domnívám, že se jedná – díky Berleantově důrazu na komponentu strachu – o pojem, který je nosný i pro současnou enviromentální filozofii. V závěru se zaměřím na onu tragičnost umění a na její vztah k prožitku vznešena. 

Šárka Lojdová je absolventkou katedry estetiky FF UK. Zabývá se analytickou estetikou, zejména koncepcí Arthura C. Danta. Do češtiny přeložila Dantovu knihu Po konci umění.