Šárka Koudelová a Ondřej Basjuk: Princip ŠAO
Výstava Princip ŠAO nepřímo problematizuje klasické situační klišé z uměleckého světa. Soužití a spolupráce dvou umělců je stále se opakujícím tématem od historie po současnost a tradičně je považováno za nebezpečné.
Kde hledat hranice, jestliže totožné zájmy a pra – zážitky determinují tvorbu obou autorů? Jak rozhodnout spory o teritorium či prvenství? Lze celou situaci využít jako „urychlovač“ a hnací motor pro oba zúčastněné?
Dá se říci, že neustále hrozí nebezpečí vědomého i nevědomého přejímání vyjadřovacích a tématických prvků i názorů na umění obecně.
V našem případě však nejde o tento obecný problém. Potkali jsme se již se silným a hlavně velmi podobným názorem. Vlastně prvotní umělecká shoda předcházela samotnému porozumění ve vztahu dvou lidí. Tato zdánlivá výhoda, však vyúsťuje ve vzájemné podezřívání, že není možné abychom si to mohli myslet stejně. Proto provádíme i mnoho pokusů. Např. nezávisle na sobě jdeme každý s vlastním fotoaparátem na prohlídku jeskyní. Každý fotí to co ho nejvíce zaujme. Při prohlížení snímků, však dochází opětovně ke shodě, přesné téměř na centimetry. Destruktivní vzájemná podpora v zakládání a udržování nákladných sbírek se snoubí s velkou chutí ihned porozumět problému toho druhého, a stát se druhým odborníkem/ sparing partnerem.
Výstava je rozdělena do dvou částí. Přední část tvoří skládací stolek, je pokryt jak miniaturními díly, tak hlavně přenesením osobních zdrojů. Ty ačkoliv se mohou na první pohled zdát rozdílné, v základu jsou často identické.
V druhé části jsou vystaveny menší obrazy obou autorů. Pokud si divák pozorně soustředil v sektoru zdrojů, je pro něj pak již snadné jednotlivé kusy rozkódovat i bez popisek. Jediný velký obraz je společnou malbou obou autorů. Výstava tak vyúsťuje v experiment, jestli jsme schopni potlačit ego při dokončení motivu, a jestli je symbióza natolik silná, že obraz
nabude potřebných kvalit.
Obě části výstavy propojují symbolické dveře, průchody – dřevěná konstrukce, symbolicky představující přeměnu zdrojových inspirací v součást vizuálního světa obou autorů, lze coby prvek dřevěného barokního oltáře zároveň vnímat jako specifickou reakci na náboženskou atmosféru celého Břevnovského kláštera.
Jako podobenství z dějin umění je možné zmínit výstavy The Independent group (Paralel of Life and Art, This Is Tomorrow). Ačkoliv v naší instalaci je výrazným prvkem uspořádání sloužící dalšímu významu (oltářní estetika, …), kombinace zdrojů, původních i převzatých je nám velmi blízká.