Sad

SAD je pohyblivý, bohatě strukturovaný umělecko-sociální projekt na pomezí fotografie, lokální historie, zemědělství a sociální terapie. Podobně jako jiní deprivovaní umělci či osamělí kurátoři jsem se vydal cestou angažovaného sociálního úsilí, realizovanou průzkumem fotografie v její lidové, užité a částečně i umělecké rovině. Sadařství představuje jakousi tématickou záminku k obecněji pojednané výstavě o médiu fotografie jako velmi širokém vizuálním projevu i prostoru kultury dvacátého století. Zároveň však zůstává prostředkem k poznávání sadařství, snahou o rozvíjení autentických sousedských vztahů a současně i pokusem o uloupnutí perníčku ze svůdné grantové chaloupky.
K fotografii i k sadům se vztahujeme s pocitem melancholie a sentimentu, chceme je zachovávat, neboť připomínají, co uplynulo. Zmizelé okamžiky a sklizené plody. Jsme obětmi vlastních iluzí. Staré věci nás přitahují především proto, že nemohou konkurovat potřebám současnosti. Jejich původní funkce pominula a nezbývá než pro ně hledat funkci novou, která spočívá v redefinici, v nekončícím konzervování a zkoumání. Fotografie i ovocnářství jsou projevy naší kultury. Samozřejmě, nejde zapomenout na přírodu a trvale udržitelný rozvoj. Sad jako symbol tvralých hodnot, nebeský ráj nebo ráj vitamínů a vlákniny i místo, které symbolizuje lidskou společnost.
Struktura budoucí fotografické části výstavy je koncipovaná s ohledem na vývoj technologie. Mapujeme otázky, jak technologie určuje estetický prožitek či jaký vliv mají fotografie ve společnosti, jak se jejich prostřednictvím šíří nejen informace, ale především ideologie. Časové rozpětí tohoto tázání je prozatím neomezené, bude podmíněno především dostupností výstavního materiálu, ne zcela jasná je v tuhle chvíli i metodologie. Vedle fotografií by se mohl objevit i film. Mou ambicí je prostřednictvím tématu sadařství demonstrovat známý fakt, jak je médium fotografie je nasáklé rozporuplnými ideologiemi.
Projekt Sad má podobu pojízdné sběrny. Prozatím se zastavil na dvou místech. V Uničově, kde na něm spolupracovala Blanka Švédová, nabyl lokálně historické podoby a byl ukončen malou výstavou realizovanou v tamní městské knihovně. Do akce se zapojila téměř stovka lidí. Mnozí zapůjčili své fotografie, jiní vytvořili svérázná umělecká díla a poskytli řadu rozhovorů na téma sadařství a lihovarnictví. Výstavu doprovodila výsadba několika stromů v uničovském parku. V rámci sadařského workshopu, realizovaného v ateliéru fotografie Michala Kalhouse na Ostravské univerzitě v Ostravě, se zase ukázalo, že přitažlivost projektu má jistá omezení. V současné době probíhá výzkum na Volyňsku a připravuje se další pokračování v Drážďanech.
Závěrečná výstava zahrne nejen výsledky sběru fotografií a bádání v archivech, ale také umělecké fotografie a filmy moderních i současných umělců, kteří se ve své tvorbě věnují uvedenému tématu. Výstavu doprovodí sborník textů několika českých odborníků, kteří se k tématu sadařství vyjádří prostřednictvím svých specializací. Sběr fotografií stále trvá.

Jan Freiberg